Sinusoida s refrénem

Chaos v moři, i na souši,

dům se boří i sousoší

otrokářů, slepých mužů,

všech lichvářů, tupých nožů.

A v Bruselu, tam to umí!

Všechno v kelu, přece s vůní!

Třou si čela o své dlaně,

Merkel čněla odhodlaně.

Zářijová předsevzetí

Opět tu máme září. Měsíc, který symbolizuje pro tisíce studentů začátek nového školního roku. Pro někoho znamená radost, jinému toto období přináší pouze deprese. Pro mě od každého obojí – štěstí z opětovného setkání s kamarády a smutek z nuceného ranního vstávání.

Na začátek školy jsem se, jako každý rok, začala připravovat již v průběhu srpna. Nakoupila jsem sešity, sehnala učebnice, utratila veškeré peníze a hlavně – pořídila jsem si kvalitní diář. Ano, letos ho míním doopravdy využít. Nejčastěji jeho práce spočívá v tom, že se válí na dně batohu a je využit jednou za pár týdnů na zápis úkolu, na který stejně obvykle zapomenu. Rozhodla jsem se ovšem, že to změním. Stanu se zodpovědným žákem, pilnou studentkou, úkoly si budu připravovat hned v den zadání, abych následně nedodělávala velké množství prací najednou.

Velikonoce

   A jsou tady zase: velké jarní úklidy. Což o to, uklízet se musí, ale důvod, proč je u nás zmatek je velmi prostý – po roce tady máme opět Velikonoce. Největší a nejdůležitější oslavu v roce. Tedy, aspoň podle mé matky. Já její názor nesdílím, což bývá příčinou většiny našich neshod v tomto „úžasném“ postním období. Nejvíce se to projevuje u společného času.