Proč mám rád Hru o trůny

"Protože noc je temná a plná hrůz."

O smrti Paoliniho duše

A od té doby jde filmařina do sraček, aneb – jak se z kinematografie stalo synonymum pro zklamání.

Gigantická propast, do níž se s pompézní fanfárou vrhnul Odkaz dračích jezdců, tak bych popsal film Eragon, jenž vyšel již v roce 2006.

Představme si příběh Eragona jako starého, malého pejska, staršího bratra Eldesta, Brisingra a Inheritance. Je velmi roztomilý, huňatý a přítulný. Poté přijdou filmaři a položí ho na operační stůl. Nejdříve ho nabarví na růžovo, protože je to estetičtější. Pak mu amputují nohy, protože bude skladnější. V neposlední řadě ho zbaví ocasu, protože příliš trčel. A nakonec mu vydloubou oči, aby se neohlížel za fenami. Co nám z pejska zbylo? Torzo jakéhosi ošklivého, mučeného stvoření. A stále mu říkáme Eragon – i po tom všem.