Christopher Paolini se narodil 17.
listopadu 1983 a již v patnácti letech začal pracovat na své první knize
čtyřdílné fantasy ságy „Odkaz dračích jezdců“ (dále jen „Odkaz“), Eragonovi.
Chtěl tomu snad osud, neboť se v mladém spisovateli objevil úžasný
literární talent, a zároveň jeho rodiče vlastní nakladatelství Paolini, jež
jeho knihu vydalo. Následovaly krátce po sobě zbylé tři díly tetralogie –
Eldest, Brisingr a Inheritance (anglicky „dědictví“, vydáváno bez českého
překladu).
Zobrazují se příspěvky se štítkemRozbory knih. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRozbory knih. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 4. září 2016
pondělí 4. července 2016
K. H. Borovský - Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský – e-kniha
Epická poezie – Satirická báseň
Název - Tyrolsko – Západní část Rakouska (dnes severní Itálie a západního Rakouska); elegie – žalozpěv
Vypravěč - lyrický subjekt (Karel Havlíček Borovský)
- ich forma
- chronologicky
Hlavní postavy - Karel Havlíček Borovský – tehdy třicetiletý žurnalista, nakladatel vlastních novin a rebelant absolutistického režimu (viz Autor), výsměšný, inteligentní, rezignovaně humorný
- Dedera - policejní komisař, co Borovského doprovázel na cestě do Brixenu
- žandarmové - četníci
Děj – Báseň popisuje zatčení Karla Havlíčka Borovského pro jeho názory proti monarchii a jejich šíření v tisku krátce po znovunastolení absolutismu (tzv. Bachovský absolutismus) v Habsburské říši. Borovský se loučí s rodinou a odjíždí za dohledu Dedery a žandarmů. Neví ani vlastně, kam jede, loučí se s vlastí. Popisuje cestu přes Rakousy až do Brixenu. Krátce před městem Waidring převypravuje Borovský četníkům pověst o Jonášovi a ti skáčou z ekvipáže do Alpských skal, plni viny. Jen Borovský se cítí jako jediný nevinný a odjíždí se spřežením až do města Waidring, kde se navečeří a počká, až četnictvo dojde pěšky. Přitom se zamýšlí nad prostoduchostí vlády: „Ach ty vládo, převrácená vládo! / Národy na šňůrce vodit chceš, / ale čtyřmi koňmi na opratích / vládnout nemůžeš!“ Dále pak odjíždí s četníky až do Brixenu, kde má žít ve vyhnanství (tři roky – neuvedeno).
Jazykové prostředky – nespisovný až vulgární jazyk, žurnalistický slang, archaismy (žandarm, ekvipáž, ordonance…), nadsázka, satirický humor, ironie, zesměšnění systému, četníků, vlasti a monarchie
Karel Havlíček Borovský – 1821 – 1856, nejdříve chtěl být vlastenecký knězem – vyhozen ze semináře, poté žurnalista, spisovatel, vydával vlastní knihy, protestoval proti monarchii – šel do vyhnanství
díla – Král Lávra, Epištoly kutnohorské, obrazy z Rus
Dílo mne upoutalo. Vtipným a briskním způsobem odsuzuje tehdejší situaci a v jistém úhlu pohledu je nadčasové. Poutavě a zajímavě zachycuje důležitou část autorova života. Zároveň jsem si milerád zvětšil slovní zásobu nad slovníkem archaismů.
J. R. R. Tolkien - Pán prstenů: Společenstvo prstenu
J. R. R. Tolkien – Mladá Fronta Praha 2002
Epická próza – román
Vypravěč – zaujatý pro dobro hlavních hrdinů
- er forma
- chronologické vyprávění
Hl. postavy - Gandalf - nebo také Mithrandir, šedý čaroděj, velmi starý, ovládá magii, je mlčenlivý, rozvážný, moudrý, hodný, je to Maia Irma
- Frodo - hobit, namyšlený, hloupý, lehkomyslný, sobecký mladý půlčík
- Sam - hobit, ochotný, oddaný Frodovi, slabomyslný, bojácný
- Chodec - Aragorn, nebo taky Elessar, hraničář, vyhnanec Gondoru, ze starého kdysi vládnoucího rodu Elendila a Isildura, spřízněný s elfy, obětavý, silný, moudrý, trpělivý
- Bilbo - starý půlčík, Frodův strýc a adoptivní otec, hodný, bláhový, svobodomyslný
Místo - Kraj, Roklinka, Khazad-dum, Loth-Lorien, to vše ve Středozemi
Děj - Frodo Pytlík je půlčík, hobit, nevlastní syn Bilba Pytlíka. Bilbo pořádá oslavu svých sto jedenáctých narozenin. K tomuto věku mu dopomohl kouzelný prsten. Nečekaně odchází a Frodovi přenechává všechen svůj majetek včetně prstenu. Gandalf – starý přítel Bilba i Froda – zjišťuje, že se jedná o vládnoucí prsten, Jeden, který je nejmocnější a dává bytostem Středozemě schopnost vládnout všem zemím. Díky této schránce stále ještě žije temný pán Sauron, který spřádá plány jak ovládnout Středozem. Prsten musí být zničen. Gandalf opouští kraj, řekne Frodovi, že musí do vesnice Hůrky, tam že se sejdou, ustanovuje Pipina, Smíška a hlavně Sama Frodovi jako doprovod. Čtyřčlenná skupina opouští Kraj a zjišťuje, že ji pronásleduje Devítka, skupina nejmocnějších poskoků pána Zla, oděna za jezdce v černém. Doputuje do Hůrky a shledává, že Gandalf se zdržel. Pomoc jim naskytne Chodec, tajemný hraničář ze severu. Důvěřují mu a vydávají se s ním na cestu do Roklinky, pevnosti Elfů, kde mohou najít radu či pomoc. Cestou je napadá Devítka a Frodo je bodnut. Přežije, i když jen o vlásek, díky shledání s elfem z Roklinky, který jim vyjel naproti. Frodo se probouzí v Roklince, zjišťuje, že Gandalf již dorazil a on sám je takřka zdravý. Shledá se s Bilbem, jenž vlivem absence prstenu rychle stárne. Velká rada pána Roklinky – Elronda – se shodne, že Jeden prsten musí být zničen v ohních Hory osudu, kde byl vykován. Zjišťujeme, že Chodec je potomek králů Gondoru, jedné ze dvou posledních zemí lidí. Dozvídáme se, že Saruman – nejmocnější čaroděj a nadřízený Gandalfa, přešel na temnou stranu a stojí nyní po boku Saurona. Je ustanoveno společenstvo prstenu, které má za úkol dopravit Jeden do Mordoru, země temného pána, do Hory osudu a zničit jej, jsou to – Legolas, elf z lesní říše, Gimli, trpaslík, syn Glóina, známého z knihy Hobit, Gandalf, Chodec, Boromir – syn Denétora, správce Gondoru, Frodo, Smíšek, Pipin a Sam. Vydávají se na východ k Mordoru přes Caradras, neuspějí a musejí jít přes doly pod horou – starou říši trpaslíků – Trpasluj. Tam ovšem narážejí na skřety a ti je zaženou až k můstku – hlavnímu mezníku jejich cesty. Tam však přichází na scénu krutý démon Barlog a zabíjí Gandalfa tím, že ho svrhne do soutěsky a sám se přitom zřítí. Skupina pokračuje bez Gandalfa. Docházejí k Loth-Lórien – lesní říši elfů. Tam jsou bohatě pohoštěni paní Galadriel a vydáni na cestu osvěženi, uzdraveni a nově vyzbrojeni. Po řece Anduině se dostávají až k Rauroskému vodopádu. Tam se Boromir pokusí ukrást Prsten a Frodo se Samem se rozhodnou opustit společenstvo a putovat dál sami.
Jazykové prostředky – jazyk spisovný. Děj je členěn do kapitol, z nichž některé (hlavně ze začátku) jsou velmi popisné a vyprávějí nejrůznější souvislosti, jiné jsou jen velice strohé a průběhové, což je příjemné na čtení.
J. R. R. Tolkien - 1892 – 1973, britský prozaik a univerzitní profesor staré angličtiny.
díla – Hobit, Silmarilion, Pán Prstenů
Dílo je mi velmi sympatické, čtivé, zajímavé. Obdivuji Tolkiena pro schopnost vytvoření fantastického světa. Musím však konstatovat, že film je mnohem působivější.
R. Rolland - Petr a Lucie
Romain Rolland – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1960 Praha
Epická próza - historická novela
Vypravěč - nestranný
- er forma
- chronologicky
Hl. postavy - Petr - mladý, energický, naivní, nezkušený mladý Pařížský měšťan, student, protiválečný názor
- Lucie - mladá, rezignovaná, energická, živá a životem zkušená dívka z předměstí Paříže, malířka příšerně kýčovitých a nevkusných obrazů, protiválečný, ale smířený postoj
Děj - Petr potkává neznámou dívku, Lucii, v metru v davu mnoha lidí, kde se oba skrývají před zuřením první světové války ve městě nad nimi, chytí se z lidské přirozenosti za ruce a ani spolu nepromluví. Láska na první pohled. Petr chodí náhodně do ulic města, aby nalezl Lucii. Když ji nachází, není schopen promluvit. Poté se setkávají znovu a již spolu mluví. Seznamují se. Podnikají spolu procházky po francouzské metropoli. Poté se Petr ocitá u Lucie v domě, zatímco matka není doma, aby jej Lucie namalovala. Slíbí si věčnou lásku a oddání do Velikonoc. Petrův čas odchodu do armády se blíží. Společně sní a milují se. Vykládají si nepravděpodobné představy o budoucnosti. Jednou zajdou do nedalekého kostela, kde zrovna probíhá varhanní koncert. Modlí se k Bohu, aby dal jejich duším svobodu a navždy je spojil v jednu. Citace konce knihy: „V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul a celý kostel se do základů zachvěl. Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících; a nemajíc kdy bát se nebo trpět, vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem, vrhla se na Petra, blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským objetím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko. A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.“
Místo - - Paříž, Petr bydlí v centru a Lucie na předměstí. Setkávají se v centru.
Doba - - od středy večer 30. ledna do Velikého pátku 29. března 1918
Jazykové prostředky – jazyk spisovný, místy archaický. Časté úvahy a zachyceny myšlenky a emoce obou hlavních postav. Pozastavení a rozebírání smyslu války nejen v úvahách, ale i v dialozích Petra a Lucie. Poukázání na rovnost chudých i zámožných před božím soudem.
Romain Rolland - 1866-1944, hudební historik, literární kritik, Nobelova cena za knihu „Jan Kryštof“
díla – Caligula, Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije, Petr a Lucie, Okouzlená duše
Dílo se mi velice líbilo. Nejen díky dokonalému vystižení situací, ale i díky poutavosti, čtivosti a rozvíjení myšlenek a emocí. Končí překvapivě, má hluboký děj a na dojmu mu jeho krátký rozsah neubírá.
Honoré de Balzac - Otec Goriot
Honoré d‘ Balzac – Odeon 1986 Praha
Epická próza – román
Vypravěč - nestranný
- er forma
- chronologicky
Hl. postavy - Evžen de Rastignac - nejdřív chudý, poté bohatý student práv, nemístní z Paříže, bydlí u Vauguerové, mladý, inteligentní, citlivý, horlivý
- komtesa de Nucingen - bohatá dcera Goriota, nešťastná v manželství, mladá, krásná, inteligentní
- otec Goriot - starý, chudý, dříve však velmi bohatý, milující otec komtesy de Nuncingen a hraběnky de Restaud, odevzdaný, pro dcery udělá vše, bydlí u Vauguerové
- Vautrin - vlastním jménem Collin, galejník, utekl k Vauguerové, vypočítavý, lstivý
- Bianchon - mladý student medicíny, ochotný, obětavý, přítel Rastignace, bydlí u Vauguerové
- hraběnka de Restaud - mladá, krásná, nešťastná ve svém manželství, vypočítavá, využívá otce pro peníze
Místo - Paříž, Francie
Doba - počátek 19. století
Děj - Mladý student práv Evžen de Rastignac, původem z venkova, se přistěhuje do levného penzionu paní Vauguerové. Touží dostat se do vyšší společnosti. Využívá k tomu svou zjištěnou sestřenici, komtesu de Beauséant, velmi uznávanou mezi pařížskou smetánkou. V penzionu s ním žije ještě Goriot, slepě milující otec dvou dcer – Delfíny de Nucingen a Anastázie de Restaud; Bianchon; Vautrin a několik dalších. Paní Vauguerová je stará vdova jdoucí za výdělkem. Goriot je na mizině, obléká se do velmi obnošených šatů a žije o suchém chlebu. Navštěvuje své dcery tajně, poněvadž jeho zeťové ho nemohou vystát. Evžen poprosí svou matku a sestry o půjčení všech jejich úspor, aby se mohl vhodně oblékat a lépe tak vniknout do vysoké společnosti. Vautrin nabízí Evženovi na směnku velký obnos peněz a Rastignac si je půjčuje. Díky de Beauséant se Evžen seznamuje s komtesou de Nucingen a velmi se do ní zamiluje. Komtesa je na rozdíl od své sestry velice milá a hodná na svého otce, který jí daroval jednu polovinu svého jmění. Komtesa půjčuje Evženovi na hazard a ten několikrát vítězí. Splácí Vautrinovi a své rodině dluh a s čistým štítem dál postupuje. Náhle se dozvídáme, že Vautrin je uprchlý galejník a vedoucí jakési pařížské mafie, jedna z nájemkyň jej udává, on je zatčen a ona i se svým přítelem Poiretem od paní Vauguerové odchází. Vdova je nešťastná, že přišla rázem o tři plátce. Evžen s komtesou de Nucingen navštěvují důležité akce pařížské smetánky. Goriot ze zbytku svých peněz s komtesou Evženovi kupují byt ve významné pařížské čtvrti. Hraběnka de Restaud žádá od svého otce ale další peníze, aby mohla vyplatit svého manžela a zachránit tak své děti, ale Goriot už nemá ani vindru. Otec upadá do hluboké nemoci způsobené šokem z neschopnosti pomoci své dceři a pomalu umírá. Nechává poslat pro své dvě dcery, ale ani jedna se nedostaví, poněvadž je obě dvě doma drží jejich nenávistní manželové. Starají se o něj Evžen s Bianchonem. Goriot umírá v agonii bez přítomnosti svých dcer, svého jediného smyslu života a náhle procitá, aby změnil svůj názor na jejich lásku a věrnost. Navzdory bohatství Delfíny a Anastázie je Goriot pohřben na náklady dvou studentů, což Evžen nechal vytesat i na jeho hrob.
Jazyk. prostř. - jazyk spisovný, velmi časté přechodníky
Myšlenka - autor nám zde předkládá nepravost penězchtivých dcer, poukazuje na obrovský problém v hodnotách bohatých lidí, Goriot – dříve velmi bohatý, rozdává své jmění dcerám a není jimi navštíven ani v době své smrti a jeho peníze se mu nevrátily ani na hrob, který museli zaplatit chudí studenti.
Honoré de Balzac – byl realistický spisovatel první poloviny 19. století
díla – Lidská komedie: Otec Goriot, Evženie Grandetová, Šuani, Gobseck…
Osobně mě dílo velmi zasáhlo, jeho myšlenka je hluboká a mimořádně aktuální (nadčasová).
John Steinbeck - O myších a lidech
John Steinbeck – Svoboda 1994 Praha
Epická próza – novela
Vypravěč - nestranný
- er forma
- chronologicky
Hl. postavy - George - mladý, ambiciózní, inteligentní a vychytralý, hrabivý a lakotný, cestuje s Lenniem po rančích, kde si společně vydělávají peníze, často na Lennieho zlý
- Lennie - mladý, silný a velký, hloupý, naivní, mentálně postižený, závislý na Georgeovi, miluje hebké věci a rád je hladí
Místo - americký venkov a ranč u Soledadu v Kalifornii
Doba - Amerika po ekonomické krizi (cca 20. – 30. léta 20. století)
Děj - Lennie a George (dále jen L a G, nesnáším psaní anglických jmen) se vydávají na ranč do Soledadu, o kterém slyšeli, že shání pomocníky. Sní o velkém domě se zahradou, kde se L bude starat o králíky. Opakují stále jednu a tu samou říkanku o domečku. L najde myš a hraje si s ní tak dlouho, až jí zlomí vaz. G se na L hněvá. Přijdou na ranč a brzy zastanou práci. Seznámí se s Curleym – na svou ženu žárlivým synem majitele; Candym – handicapovaným sluhou a šafářem, který by si rád pořídil ranč s nimi; Crooksem- negroidním pracantem na okraji společnosti; a Slimem, Carlsonem… Provokatér Curley si dovoluje na L, uráží ho a haní a L mu zlomí ruku. Curleyho ženu vzrušuje obrovská síla a tak doráží na L. Dovolí mu, aby ji pohladil po vlasech. L však trpí mentálním zaostáním v takové míře, že si neuvědomuje svou obrovskou sílu. Ženu omylem zabije a uteče k nedaleké studánce, kam se schová. G L samozřejmě nachází a chladnokrevně zastřelí, aby ho ubránil lynčování. Slim odvádí G a příběh končí do ztracena.
Jazykové prostředky - jazyk vypravěče spisovný, dialogy hovorové, slangové až nespisovné. Syrový realismus až naturalismus. Protiklad podobný legendám ze Sherwoodu – Lennie příjmením Small X jeho velká síla (stejně jako velký přítel Robina Hooda – Malý John)
John Steinbeck - 1902 – 1968, pracoval na rančích, farmách a cukrovarech, poté žurnalista a spisovatel
díla – Hrozny hněvu, Ryzáček, Pláň Tortilla
neděle 3. července 2016
K. J. Erben - Kytice
Karel Jaromír Erben – e-kniha
Epická poezie – soubor balad
Jelikož se jedná o soubor třinácti balad, je nejednotné místo, doba i hlavní postavy jednotlivých básní. Pro svou práci jsem si vybral oblíbenou – „Poklad“
Vypravěč - nestranný
- er forma
- chronologicky
Hl. postavy - Matka - zprvu hamižná, poté si uvědomuje, že peníze nejsou vše
- dvouletý syn
Děj - Matka s malým dítětem odchází na Velký pátek na modlitbu Umučení Krista Pána, zatímco zabloudí a ocitne se před skálou se vstupem do bájné síně plné honosných pokladů. Z lakoty bere mnoho stříbra a zlata, dítě nechává ve skále a sama odchází uložit jmění domů. Když se však vrací, zjišťuje, že průchod je uzavřen a dítě uvězněno pod zemí. Zlato u ní doma se proměnilo v hlínu a nemá nyní žádné ceny. U skály žena truchlí a celý rok se sem vrací, a když přijde znovu na Velký pátek, brána je opět otevřena. Její syn je kupodivu živ a zdráv. Popadne dítě a již ji nezajímají mince, které drží v ruce. Poslední část balady je věnována vyprávění o tom, jak stařec, který příběh ženy s pokladem znal, jej vypráví dál, i přes to, že vše ostatní bylo zapomenuto, kostelík zbořen a bájný poklad ztracen.
Doba - neurčitá, jeden rok mezi Velkými pátky a poté doslov o vyprávění příběhu starcem
Místo - venkov, skála s kostelíčkem nedaleko vesnice
Jazykové prostředky – jazyk spisovný, archaický (veský lid, ana žena, truchlo), přímá řeč
Filmové zpracování – filmové zpracování Kytice je velice diskutabilní. Lid je rozpolcený v tom, zda se jedná o dobré či špatné dílo. Mě osobně se líbí pouze zpracování Vodníka a Kytice. Režie:
Karel Jaromír Erben – 1811 - 1870, český romantický básník, sbíral lidovou slovesnost
Vybrané balady Kytice se mi velice líbí, i když jiné jsou na mne příliš pochmurné, nepříjemné nebo mi jejich téma není sympatické. Má nejoblíbenější báseň je ústřední báseň Kytice, poté Poklad a Vodník.
Viktor Dyk - Krysař
Viktor Dyk – 2002, Maťa Praha
Epická próza – historická novela založená na pověsti
Vypravěč - nestranný
- er forma
- chronologická kompozice vyprávění
Hl. postavy - Krysař - tulák, prošel mnoho krajů, vždy se zastaví jen na žádost konšelů města, aby vyhnal krysy. Vyhání pomocí čarovné píšťaly, na kterou však nikdy nehrál z plných plic. Samotářský, nezávazný, zamlklý, moudrý, tajemný. Věk nelze odhadnout.
Agnes - občanka města Hameln, milá, hodná, mladá, impulzivní, krásná, hloupá, naivní.
Sepp Jörgen - rybář, žije v Hameln. Všechno mu dochází až teprve druhý den. Hodný, přívětivý, fyzicky velmi silný a krásný, zaostalý, hloupý, naivní, paranoidní, mladý muž.
Frosch & Strumm - konšelé města Hameln, vedoucí řemeslných dílen. Zlí, měšťáčtí, bohatí, lakomí.
Místo – německé hanzovní městečko Hameln a nedaleká hora Koppel.
Doba – neurčeno, hanzovní města existovala do poloviny 17. století, osobní odhad – vrcholný středověk.
Děj– Hameln je městečko, kde si každý hledí svého a nikdo se nezajímá o druhé, všichni ctí zákony a tradice a slepě živoří ve svém povolání bez jakékoliv radosti. Mají rádi přiměřené, přesné a jednoduché věci. Vypráví se mezi nimi pověst o Sedmihradském království, jehož brána je ukryta v soutěsce u hory Koppel, a v němž se každému žije blaze (symbol ráje v posmrtném životě – pád nikdo nepřežil). Krysař na pozvání konšelů města přichází do Hameln, aby utopil všechny krysy, které se zde přemnožily. Pomocí slabého pískání na kouzelnou flétnu je postupně odvádí k řece a utápí. Setkává se s Agnes, která je zadaná s Dlouhým Kristiánem. Stane se jejím milencem a postupně si uvědomuje, že se zamiloval. Je to pro něj neobvyklé, poněvadž je zvyklý žít sám a nevázat city. Jednou se Krysař objeví „U Žíznivého člověka“ (místní všeobecně známá hospoda), kde vysedávají konšelé města. Při rozhovoru s nimi se dozvídá, že nedostane zaplaceno za své služby, nepřiměřeně vybuchne a odchází. Krysař je vázán na město láskou k Agnes a zároveň vyháněn nepříjemnými nedorozuměními a nepříliš milostivými občany. Častěji a častěji se vydává na dlouhé cesty daleko od města, ale nikdy není schopen jej úplně opustit. Jednoho večera přichází k Agnes a zjišťuje, že počala s Dlouhým Kristiánem dítě. Ona však Kristiána nemiluje a žádá Krysaře, aby ji zabil. Neučiní tak a Agnes se rozhodne utéci z města a skočit do Koppelské soutěsky. Krysař zlomen ztrátou své lásky potrestá město za jeho odměřenost a poprvé ve svém životě zapěje na píšťalu silně. Místo krys jej následují lidé. Všichni odcházejí od své rozdělané práce jako omámení. Jediný Sepp Jörgen, jemuž vše dochází až druhý den, není hypnotizován hlasem píšťaly a zůstává. Celé město za krysařem pochoduje k soutěsce a padá dolů. Krysař, nechtě žít opuštěn, upouští svou píšťalu (symbol jeho života) a vrhá se za davem. Sepp Jörgen druhý den jde s nalezeným dítětem ve šlépějích davu a málem padá, když si uvědomí, že důležitější je postarat se o dítě (symbol nového a lepšího života). Jako jediní neumírají.
Jazykové prostředky – jazyk spisovný, strohý a jednoduchý; Krysař mluví stroze, řídce a tajemně; ostatní mluví přímě, jednoduše, spisovně, ale hovorovějším způsobem. Dílo prošlo mnohými jazykovými úpravami z důvodu obnovy a obměny jazyka.
Umělecké prostředky – výrazná symbolika (viz obsah)
Viktor Dyk – realistický, neoromantický, symbolický autor; žil v letech 1877 - 1931
díla – Krysař, Milá sedmi loupežníků, Soykovy děti,…
Kniha mi nepřišla nijak příliš zajímavá, spíše nudná, ale krátká. Nezasáhla mě nejspíše kvůli nedostatečnému rozvinutí a málo květnatému vyprávění, které by se bývalo k hloubce příběhu hodilo. Ocenil jsem ale zpracování jinotajů, které skýtala, a proto ji hodnotím kladně.
E. M. Remarque - Jiskra života
Erich Maria Remarque – Naše Vojsko Praha 1989
Epická próza – historický román krátkého rozpětí
Vypravěč - nestranný
- er forma
- chronologicky
Hl. post. - 509 - Vězeň, „veterán“ (žije v malém táboře dlouhou dobu spolu s ostatními veterány), bývalý žurnalista, vysoký, podvyživený, s tředně starý.
- Lebenthal - Vězeň, „veterán“, bývalý obchodník, veteránům shání jídlo po táboře
- Berger - Vězeň, „veterán“, bývalý lékař, nyní pomocná síla v krematoriu, jediný veterán s povolením opuštění malého tábora
- Bucher - Vězeň, „veterán“, zamilovaný do Ruth z vedlejšího ženského tábora
- Ahasver - Vězeň, „veterán“, nejstarší veterán (82 let), nosí dlouhou bradku kvůli náboženství i přes zákaz, Žid
- Neubauer - vedoucí tábora, střední věk, má ženu a dceru
- Weber - důstojník SS, nenávidí vězně
- Lewinsky - vězeň, vůdce tajeného vězeňského povstání, které vyvrcholí až s blízkým příchodem americké armády
Místo - rekonvalescenční tábor uprostřed pracovního tábora Mellern, město nedaleko tábora, kam jezdí Neubauer domů a kde pracují vězni
Doba - jaro (asi tři nebo čtyři měsíce) 1945
Děj - vězeň 509 přežívá s ostatními veterány v baráku 22 v táboře, kam chodí ti, co už nejsou schopni práce a umírají hlady většinou do dvou týdnů. 509 je tu nejdéle – asi 12 let. Veteráni díky Lebenthalovi, který dokáže obstarat jídlo od ostatních vězňů, přežívají. 509 povzbuzuje ostatní vězně, aby neztráceli hlavu a byli schopni volně a svobodně přemýšlet a neztráceli svou identitu. Přitom si sám nechá říkat svým vězeňským číslem. Do tábora přichází „doktor smrt“ Wiese a chce několik vězňů na pokusy. Neubauer svolí, ale s podmínkou, že vězni půjdou dobrovolně. Weber nerespektuje Neubauerův rozkaz a přikazuje Bucherovi a 509, aby šli s Wiesem, ti nesvolí a brání se. Jsou odvedeni na hladovku a týráni. Weber a Neubauer mají spor – Neubauer osvobozuje Buchera a 509. Ti se vrací do tábora a mezi vězni jsou oslavováni jako hrdinové, protože dokázali přežít. Díky této slávě se setkává 509 s Lewinskym, který vede tajný odpor vězňů. 509 mu pomáhá tak, že v baráku 22, kam málokterý SS chodí, protože se bojí nemocí, ukrývá vězně a palnou zbraň. Režim v táboře upadá až skoro k anarchii, když Neubauer postupně procitá a snaží se očistit od hrůz, které byly páchány na vězních. Mezitím ho opouští dcera a žena. K vězňům se dostávají zprávy, že se přibližuje americká fronta. Jednoho dne se přiblíží natolik, že utíká drtivá většina SS a Neubauer. Weber se svými komplici ale zůstává v táboře, opíjí se a vraždí vězně. 509 toho využije a zastřelí několik SS, přitom je ale sám zasažen a umírá. Druhý den přijíždějí Američané a starají se o zmrzačené vězně. Bucher a Ruth opouštějí tábor a odcházejí do nedalekého domečku, který si doufali pořídit, až válka skončí.
Jazykové prostředky – jazyk spisovný, Weber nespisovný, vyprávění naturalistické, vyloženě nestranné a nezaujaté.
Erich Maria Remarque – 1898 – 1970, bojoval na západní frontě – těžce zraněn. Poté střídavě žil v Americe a Švýcarsku. Náměty z vlastní vojny. V koncentračním táboře mu umírá sestra – námět na Jiskru života. Proti válčení a týrání lidí v koncentračních a pracovních táborech.
díla – Na západní frontě klid, Čas žít, čas umírat, Jiskra života, Tři kamarádi, Noc v Lisabonu
E. A. Poe - Jáma a kyvadlo
Edgar Allan Poe – Odeon Praha 1978
Epická próza – Povídka
Vypravěč – hlavní hrdina
- ich forma
- vyprávění v minulém čase
Hl. postava - hlavní hrdina – nejmenovaný kacíř pronásledovaný inkvizicí, uvězněný v jámě
Místo - vězeňská cela v Toledu, Španělsko
Doba - během vtrhnutí francouzské armády do Toleda za časů Španělské občanské války, jež byla součástí válek Napoleonských
Děj - Příběh se začíná v soudní síni, kde inkviziční trestanec zjišťuje, že je odsouzen k smrti, během tohoto procesu několikrát omdlí. Probouzí se v naprosté tmě a bojí se otevřít oči. Poté se odhodlává k rychlému probuzení a zjišťuje, že je v cele a rozpomíná se na předchozí události. Obhlíží celu a snaží se ji změřit a zjistit co nejvíce podrobností. Například náhodou zjišťuje, že uprostřed cely je velmi hluboká jáma, dost hluboká pro smrtelná zranění, avšak nikoliv dost hluboká na to, aby člověk umíral rychle. Hrdina dostává jídlo a pití vždy, když tvrdě usne. Jednou se probudí zcela omámen. Leží na zádech a je pevně připoután k lůžku. Na stěnách je namalována figura Času s kyvadlem místo kosy. Posléze zjišťuje, že totéž kyvadlo visí nad ním a stále rychleji kmitá. S každým kmitem je níže a níže. Trvá několik dní, než je kyvadlo jen pár centimetrů nad jeho hrudí. Hrdinu napadne potřít si ruce a pouta posledními zbytky jídla. Všudypřítomné krysy ohlodají pouta a hrdina je zachráněn. Tím útrapy a mučení ovšem nekončí, kovové desky na stropě, stěnách i podlaze se rozpalují a zdi se přibližují. Uprostřed místnosti však stále zůstává jáma. Nenapadne jej nic jiného než se do ní vrhnout. V téže chvíli ho však zachraňuje ruka francouzského vojáka, generála Lasalla, který přišel při vtrhnutí francouzské armády do Toleda. Tím končí španělská inkvizice i povídka.
Jazykové prostředky – jazyk spisovný, zřídka archaismy (přechodníky minulé, „kutna“…), důležité pojmy či myšlenky zvýrazněny kurzívou.
E. A. Poe – americký prozaik a poetik, 1809 – 1849
díla – Havran, Jáma a kyvadlo a jiné povídky…
Victor Hugo - Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo – Odeon Praha 1968
Epická próza – Historický román
Vypravěč - nestranný
- er forma
- chronologické vyprávění s častým opakováním již zmíněných věcí
- promlouvá ke čtenáři „Jak pozorný čtenář jistě ví…“
- vypráví za svou osobu v množném čísle „Jak jsme již napsali…“ nebo „Troufáme si upozornit, že…“
Hl. post. - Peter Gringoire - mladý, citlivý básník, poté tulák, nadšenec do antiky, kamenictví, cení si života
- Esmeralda - mladá, osiřelá, cikánská tanečnice se cvičenou kozou, krásná, citlivá, málomluvná
- Klaudius Frollo - mladý, přísný a ortodoxní kněz, nejvzdělanější Pařížan, zájem o přírodní vědy
- Jan Frollo - mladší syn Klaudia Frolla, revolucionářský, radikální, bohémský student, poté tulák
- Quasimodo - nevzhledný, hrbatý, na jedno oko slepý a hluchý zvoník, přihlouplý, jednoduchý, obětavý, oddaný Klaudiovi
- Phoebus - mladý, šaramantní, pohledný voják, lhář, má několik milenek, schází se s Esmeraldou- Sedmikráska - stará poutnice, která se kaje v tzv. „Myší díře“ zapřisáhlá k nenávisti k cikánům, kteří jí ukradli miminko. Poté vychází najevo, že je Esmeraldina matka
Místo - Paříž, Francie
Doba - rok 1482
Děj: - Peter Gringoire je po neúspěchu svých mystérií v Soudním Paláci potuluje noční Paříží a snaží se najít místo, kde složit hlavu. Naráží na Dvůr Divů, domov tuláků, kterými je odsouzen k trestu oběšením. Přichází tulačka Esmeralda a přimlouvá se za Petera, že si jej vezme za manžela, pod podmínkou čtyř střepů rozbitého džbánu na čtyři roky. Dále se s Peterem nebaví. Quasimodo je ošklivý chlapec, kterého se ujal mladý kněz Klaudius Frollo a vychoval ho jako svého otroka. Naučil ho číst, psát a počítat. Dal mu práci v Chrámu Matky Boží na pozici zvoníka. Kněz se účastní několika tanců Esmeraldy – zamiluje se do ní. V noci se Quasimodo a Klaudius pokusí ji unést, ale jsou zastaveni Phoebem. Quasimodo je chycen a upoután na pranýř. V horkém dni vyprahne a jediný ze všech přihlížejících, kdo mu dá vodu, je Esmeralda, přes čin, který se na ní pokusil spáchat. Quasimodo se zamiluje. Láska Klaudia Frolla dožene až k pokusu o vraždu Phoeba, kterou svalí na Esmeraldu a ta je zatčena z důvodu podezření z čarodějnictví. Je mučena a přinucena k souhlasu, Klaudius Frollo ji vyhledává ve vězení a promlouvá k ní, přemlouvá ji, aby jej milovala. Ta odmítá a on ji nechává osudu šibenice. Když ji vedou na oprátku, přichází Quasimodo a poskytuje jí azyl v Chrámu Matky Boží. Tuláci na popud Petera Gringoira povstanou a zaútočí na Chrám Matky Boží v naději, že Esmeraldu naleznou, osvobodí a chrám vykradou. Děj graduje ve chvíli, kdy král Ludvík XI. posílá vojsko proti tulákům. Quasimodo se brání z věže. Jan Frollo (Klaudiův mladší bratr, který se stal tulákem) umírá. Esmeralda uniká s pomocí Petera Gringoira a Klaudia Frolla. Na náměstí v Gréve se Klaudius naposledy ptá Esmeraldy, zda ho hodlá milovat. Ta odporuje a je vydána na milost a nemilost kajícnici v kajícné díře, která se zapřisáhla k nenávisti cikánů. Náhle zjišťuje, že je její dcera. Matka – kajícnice brání svou dceru před vojáky, sama však umírá. Esmeralda je oběšena, v tom okamžiku Klaudius Frollo zešílí a je Quasimodem shozen z ochozu Chrámu Matky Boží. Kniha končí zmínkou o tom, že kostra Esmeraldy byla nalezena v objetí s čerstvější kostrou hrbáčovou. Quasimodo doputoval ke hrobu Esmeraldinu, aby tam v jejím objetí mohl zahynout také.
Jazykové prostředky- Jazyk spisovný, autor se často obrací na čtenáře, opakuje a shrnuje věci z dřívějších kapitol. Velice dlouhé a rozsáhlé popisování a líčení. Autor klade důraz na sentiment a vyjadřování pocitu.
Victor Hugo – romantický francouzský básník, prozaik a politik.
díla – Dělníci Moře, Bídníci
Tato kniha i přes nepříznivý začátek mne zaujala. Má krásný a smutný příběh, který mě zasáhl a hodnotím ji kladně i přes nepříjemný pocit ze všudypřítomných zdlouhavých popisů.
Jan Weiss - Dům o tisíci patrech
Jan Weiss – Dílo 1948 Praha
Epická próza – vědecko-fantastický psychologický román
Vypravěč - zaujatý pro dobro hlavního hrdiny
- er forma
- chronologicky
Hl. postavy - Petr Brok - nepamatuje si nic od prvního probuzení, neurčitě starý, odvážný
- Ohisver Muller - všemocný a vševidoucí pán, prohlášen za boha, nechal vystavět Mullerdóm
- princezna Tamara - mladá, krásná princezna Moravského krále, unesena do Mullerdómu
„Mullerdóm“ - dům o tisíci patrech, kde nejvyšší jsou zasvěcena otrokům a spodině společnosti a nejnižší nejváženější skupině obyvatel. Každé patro má obrovské rozměry a je takřka soběstačné. Celý Mullerdóm vytváří svět sám o sobě. Nachází se v něm obrovské bohatství. Odehrává se v něm celý děj.
Doba děje je neurčitá, jedná se o vědecko-fantastickou fikci z budoucnosti.
Děj – Petr Brok se probouzí a nepamatuje si vůbec nic ze svého předešlého života. Nachází krabičku listin a dokumentů ve svém oděvu. Putuje chodbami domu, když přichází k mladému dělníkovi, který vlivem jedovaté výživy vypadá o mnoho starší. Dozvídá se, že se nachází v tzv. Mullerdómě, a o jeho infrastruktuře. Dojde k zrcadlu a záhy zjišťuje, že je neviditelný. V dokumentech nachází smlouvy o principu jeho zneviditelnění. Od starce se dovídá, kdo je Ohisver Muller a z papírů zjišťuje, že má za úkol ho eliminovat a nalézt uvězněnou princeznu Tamaru. Opouští staříka a putuje do jiných pater Mullerdómu, aby se seznámil s prostředím. Žijí tu nejpodivuhodnější lidské bytosti světa a provádějí zvláštní pokusy na lidech. Například umějí vyvolávat utajené rozkoše a objevovat tak nové smysly. Tyto rozkoše jsou ale hnány až do enormních a smrtelných výšin. Zjišťuje, že společnost „Vesmír“ je podvod a místo cest ke hvězdám slouží ke zbavení se lidí. Mezi zadrženými je i Tamara, která se pokusila uprchnout. Nyní se má stát prostitutkou pro samotného Mullera. Petr jí osvobozuje. Petr Brok je vylákán do pasti a chycen Mullerovými muži. Zachraňuje ho však zamilovaná Tamara. Díky lsti na pilota letounu Brok zařizuje, aby Tamara byla odvezena do své rodné země. Loučí se. Vypuká povstání dělníků, kteří putují od horních pater Mullerdómu stále níže. Pomáhá jim vyhnout se lstem, které nastražili Mullerovi muži. Konečně se setkává tváří v tvář se samotným Mullerem, což je starý a vetchý stařec, hříčka přírody, schovaný hluboko v základech Mullerdómu. Ve finálním souboji se však Petr Brok probouzí a zjišťuje, že blouznil v horečkách na svém lůžku napaden tyfem.
Jazykové prostředky – jazyk spisovný, archaický (ssát, aktualisace…), autor promlouvá velmi osobitým, útržkovitým stylem.
Jan Weiss – 1892 – 1972, byl český úředník a spisovatel. Velmi jej ovlivnila válka a přežil tyfus. Ve svých knihách prosazuje antimilitaristický názor.
díla – Zrcadlo, které se opožďuje, Barák smrti, Bláznivý regiment
„Dům o tisíci patrech“ je zajímavý a velmi zvláštní román, který je čtivý, nápaditý a příjemně alegorický. Stojí za to si jej přečíst.
Václav Dušek - Dny pro kočku
Václav Dušek – Československý spisovatel 1979 Praha
Epická próza – román
Vypravěč - hlavní hrdina
- ich forma
Hlavní post. - Šupy - vlastním jménem Tadeáš Falk, ochotný, milý, mladý hoch, třetím rokem na učňovském oboru malíře pokojů
- Delfín - vlastním jménem Pavel Moučka, vypočítavý, tajnůstkář, zlý, nesmlouvavý, vysoký, silný, ošklivý, nemá rád ženy
- Mona - vlastním jménem Monika Weberová, pohledná, šestnáctiletá, nesmělá, milá
Místo - Praha a okolí Berounky
Doba - (typ) sedmdesátá léta minulého století
Děj - Šupy žije s Delfem jako svým nejlepším kamarádem na ulici, potloukají se po Praze, obcházejí hospody a přespávají na pofiderních místech. Jejich oblíbená hospoda je Beta, kde se schází se zbytkem party, Kuklou, Křížou, Škubym a Ríšou. Delf se pohádá s rybářem, u kterého chtěl sehnat nějaké peníze. Potom je odjíždí hledat neznámo kam a je na cestách několikátým dnem. Zapomněl dát Šupymu klíče od bytu, ve kterém zrovna spali, a Šupy se vydává přespat do vlakového vagónu. Potkává Monu, mladou dívku, která utekla z „pasťáku“ a stanou se z nich přátelé. Šupy se Mony ujímá a učí ji žít na ulici. Delfín je nespokojený, nemá rád ženy, jelikož cítí averzi vůči své sestře, která podle něj dopomohla otci k pití a stala se prostitutkou. Delfín znovu odjíždí sehnat peníze a Šupy s Monou jdou opět spát do vagónu. Do něj ovšem vtrhne hlídka, zatkne Šupyho a Mona stíhá utéct. Šupy je vyslýchán a poté osvobozen. Delfín se vrací, zdá se podivně nevrlý a jiný. Zemřel mu otec a jeho nenávist k sestře je ještě hlubší. Zjišťuje, že Ríša a Škuby udali Delfa a Šupyho policii a surově zbije Škubyho. Šupy raději s Monou odjíždějí kamsi do chatové oblasti u Berounky, aby tam žili v chatě přítele Delfínovi sestry. Šupy přijímá práci u tamějšího kavárníka a stává se číšníkem a kuchařem. Mona zatím, jelikož je hledaná, zůstává na chatě. Přijíždí Delf a je naštvaný, že Šupy pracuje, je totiž proti práci, bere ji až jako poslední možnost pro zoufalce. Je mu také nepříjemné, že se Šupy ještě nezbavil Mony. Delf přiznává, že rybář, se kterým se tehdy nepohodl, na následky zranění později zemřel. Nabízí Moně, aby mu dopomohla ke snadným penězům v Praze, a odjíždí s ní vlakem. Když se vrací, z vlaku vystupuje jen Delfín. Šupy se dozvídá, že Delfín Monu udal za peníze policii. Šupy Delfínovi ubližuje a rozhodne se čekat na Monu, až bude propuštěna.
Jazykové prostředky - jazyk nespisovný, hovorový, místy vulgární a slangový, typický pro mládež tehdejší doby a tamější vrstvy. Autor často popisuje myšlenkové pochody hrdinů a seznamujeme se pomocí nich s jejich minulostí.
Václav Dušek - *1944, český spisovatel a scénárista
díla – Skleněný golem, Tuláci, Panna nebo orel…
Ursula K. Le Guin - Atuánské Hrobky
Ursula K. Le Guinová – Triton 2003 Praha
Epická próza – Fantasy román krátkého rozsahu
Vypravěč - nestranný
- er forma
- neprojevuje se
- chronologické vyprávění
Hl. post - Tenar – (Arha) dívka, do níž se vtělila duše zesnulé velekněžky atuánských hrobek. Vychována pro velekněžství, mladá, rozvážná, ale neznalá – bojí se všeho cizího, zná jen atuánské Hrobky a Místo
- Kossil - stará , obtloustlá velekněžka Božího Krále, přísná, zlá, imponuje jí moc, nevěří v Bezejmenné, jimž Arha slouží, vychovává Arhu, nemá ji ráda
- Thar - stará, nemocná velekněžka Božích Bratří, málomluvná, málo se projevuje, hodná, ale přísná, tajně nenávidí Kossil, vychovává Arhu, má ji ráda
- Krahujec - čaroděj z dálných zemí, přichází jako lupič do atuánských hrobek. Mladý, rozvážný, moudrý, znalý, ošklivý. Začaruje Bezejmenné, aby mohl projít
- Mannan - eunuch, opatrovatel a nejstarší přítel Arhy
Místo - "Místo", ostrov Atuán, Zeměmoří
Doba - neurčitelná, krátce po boji Krahujce se Stínem z předešlého dílu („Čaroděj Zeměmoří“)
Děj - Tenar je v šesti letech pozřena a zasvěcena tajnému umění sloužit Bezejmenným a strážit jejich hrobky a pokladnice v rozsáhlém labyrintu pod Místem (tam, kde služebnice chrámů Božích Bratří, Božího krále a Bezejmenných žijí celý život). Studuje a tvrdě pracuje na Místě, učí se všechny základní věci. Získává jméno velekněžky (Arha) a začíná sudovat labyrint, v němž je světlo zapovězeno, a proto je nesmírně obtížné nalézt v něm cestu. Má spory s Kossil, která jí musí sloužit, ale je příliš lstivá a proto se jí Arha bojí. Thar jí předává všechny znalosti o labyrintu a vypráví jí pověst o Ereth-Akhbem, arcimágovi, jehož prsten se rozlomil, polovina zůstala v atuánské pokladnici a druhá půlka byla ztracena. Dohromady tvoří několik run, které jsou důležité pro mír v Zeměmoří. Poté Thar umírá a Arha podstupuj složité sociální a komunikační bludiště s Kossil, která usiluje o její uvěznění, ale pouze skrytě. Do labyrintu přichází mladý čaroděj. Arha je vyděšena, ještě nikdy neviděla opravdového muže (mimo eunuchy, jimž jediným je přístup na Místo povolen). I přes nesouhlas Kossil dává čaroději najíst a udržuje ho při životě. Seznamuje se s ním a zjišťuje, že přijel hledat ztracenou polovinu prstenu Ereth-Akhbeho. Dává mu ji a společně opouštějí Místo, když Arha procitne a uvědomí si, že Bezejmenní by neměli být ani zneuctěni, ani uctíváni a že její život je otročení. Bezejmenní se s Krahujcovým odchodem vzbudí a zuří, způsobují zemětřesení a pohřbívají labyrint a Místo do sebe samého. Poté spolu odjíždějí na Gont, rodný ostrov Krahujce.
Jazykové prostředky – jazyk spisovný, časté úvahy a vnitřní monology postav.
Ursula K. Le Guinová - fantasy spisovatelka minulého století, řadí se spolu s Howardem, Lewisem a Tolkienem k zakladatelům moderní fantasy literatury.
díla: Čaroděj Zeměmoří, Tehanu, Nejvzdálenější Pobřeží…
Kniha mě oslovila, mnohdy jsem se dokázal skvěle vcítit do úlohy Tenar, a to nejen díky příjemnému slohu a vyprávění, ale i díky životní situaci.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
