Faux Pas

V pátek 1. 7. jsem byl v divadle Dialog Plzeň konfrontován se hrou Faux Pas v podání Herecké školy Blanky Luňákové. Hra je zajímavá, interpretovaná zvláštním, neortodoxním a originálním způsobem, jenž se bohužel mnohdy dotýká hranice stravitelné pochopitelnosti, nemluvě o tom, že ji často překračuje.

Příběh obsahuje několik stupňů, jejichž přechody je složité rozpoznávat a psychicky náročné se v nich orientovat. Stěžejní děj je jednoduchý, ačkoliv mimořádně trhlý. Sám o sobě by z divadelního představení udělal jen nudnou a hloupou frašku, jaké vídáme spíše na dětských televizních stanicích. Jenže je naštěstí rozvinut o příběh druhý - zpracování prvního příběhu jakožto divadelní hry, a to plynule, bez přechodů a v průběhu celé hry. To samo o sobě by nebylo zase až tak od věci a nezamíchalo by nám to karty v hlavě. Ovšem i toto divadlo je nám předáno formou jakéhosi psychologicko-analytického dramatu divadelní hry ve třetí úrovni (nyní se dostáváme do stavu hry o hře ve hře). Počáteční zmatení se prodloužilo na celou dobu představení.

Velmi těžko pochopitelné zpracování bylo naštěstí vyváženo skvěle dosazenými, trefnými a humornými narážkami na několik televizních pořadů (Televizní noviny, Otázky Václava Moravce či Kotel) a hereckými výkony, jež ale bohužel v případě hlavních postav nebyly tak dokonalé jako u postav vedlejších.

Divadelní hra o divadelní hře hraní divadelní hry u mě tedy nakonec bohužel ztroskotala na pouhopouhém hodnocení pár dobrých vtipů, jelikož pravá podstata scénáře mi po celou dobu unikala. Oceňuji ochotnický soubor složený z několika cizojazyčných osob, jež se naučily během relativně krátké doby (jak mi bylo řečeno) česky tak dokonale, že bylo, kromě přízvuku, těžko najít chybičku.

Jakožto celek hodnotím průměrem – je to chutné, dobré, ale těžko se to tráví a má to za následek jakési dloubání a nepříjemné pochody.