23. výročí úmrtí Karla Kryla

† 3. března 1994

Před třiadvaceti lety zemřel básník, zpěvák, kytarista a rozhlasový redaktor Karel Kryl ve věku nedožitých padesáti let.

Ač jeho jméno současné mladé generaci mnoho neřekne, pro vlnu našich tatínků a dědečků znamenal jasný symbol politického a ideologického odboje proti režimu.

Jeho písně obsahují opravdovou hloubku jinotaje i neskrytého významu, pomocí níž se snažil lidem uvězněným v socialistickém státě podávat pomocnou ruku na jejich cestě za znovuobjevením vlastní intelektuální integrity.

Nebál se navzdory perzekučním procesům zpívat i takové verše jako "V zástupu chátra zedraná, na stěně obraz tyrana..." nebo "Žene vás čert, zas jdete jako ovce...". Svá díla vydával ještě před okupací 68' a poté byl nucen emigrovat a písně interpretovat formou rádia Svobodná Evropa nebo tajnými dopisy.

Byl velkým přítelem Pavla Landovského, naopak nesoucítil s Václavem Havlem, který mu ani nepřišel na pohřeb, na který tehdy dorazilo přes čtyři tisíce lidí a konal se v kostele sv. Markéty v Praze. Hrad tehdy vyslal za delegáta pouze člena Kanceláře prezidenta Ivana Medka, jenž si za svou smuteční řeč vysloužil negativní ohlasy.

Mezi Krylovy nejznámější texty patří Bratříčku, zavírej vrátka!, píseň, která se stala symbolem nevole proti okupaci, nebo Anděl, jenž se stal prakticky lidovou písničkou.

Úplně první písničky, které Krylovi přinesly úspěch a díky nimž se zapsal do povědomí lidí, byly Píseň neznámého vojína a Marat ve vaně. Oběma texty šokoval a popudil tehdejší společnost.

Gerwin

      Pobřeží bylo toho dne obzvlášť temné. Velká nadýchaná mračna táhla rychle od horizontu, kde se tmavá obloha dotýkala ještě temnějšího moře, a vítr, který odtud přicházel, studený a štiplavý, zvedal mnoho nízkých vln s bílou, zpěněnou korunkou.

      Gerwin zrovna nesla vědro plné vody tak těžké, že musela být vykloněná, aby se v kroku vyvážila, když z východu přiletělo několik drobných sněhových vloček, které ve větru kolem ní zatančily a pak prolétly dál, hlouběji do vnitrozemí ke kopcům pokrytým zažloutlou trávou.
„Zima,“ pomyslela si mladá Gerwin, a pousmála se. Letos se zimy nikdo nebál jako v předešlých letech. Měli plné sýpky, dostatek dobytka a tak nebylo pochyb, že zima nebude krutá, a že se jejího konce jistě všichni ve zdraví dožijí. Dívka došla se džberem k domu jejích rodičů a postavila ho udýchaně před dveře, aby si na chvilku odpočinula.