Kap,
kap. Déšť potichounku ustával. Nebe znovu zmodralo, slunko
vylezlo ze svého vězení z mraků, vykouklo za smaragdově zelenými
stromy a začalo znovu vše probouzet.
Na
zelených listech stromů se ještě pořád leskly kapičky, které
před malou chvilkou padaly z nebe. Pokud ovšem slabý větřík,
nyní nádherně čistý, foukl o něco silněji, zelené plátky se
naklonily a kapky z nich sklouzly jako dítě ze skluzavky na
rozmočenou zem. Jaká škoda, že už se nikdy nebudou lesknout jako
před malým okamžikem. Dál jsem pozorovala, jak sklouzávají z
listů a na zemi se roztříští na tisíce menších korálků.
Moji
pozornost vyrušil nějaký pohyb pod listem lopuchu. Byla to malá
žabka, která se schovala před deštěm, ale nyní ji vylákaly ven
zářivé paprsky, které k nám vysílal pan Slunečník ze svého
nebeského příbytku. Dokonce i na nedalekém mraveništi znovu
začal rušný život. Pracovní četa napravovala škody, které
déšť napáchal. Chůvičky zmateně pobíhaly sem a tam s miminky
v zavinovačkách a ti, kteří hledali stavební materiál,
připomínali dobře organizovaný vojenský pluk. I květy, které
se před deštěm raději uzavřely, znovu vystavovaly své okvětní
lístky životodárným paprskům slunce.
Pohled
mi vzlétl k nyní už azurově modré obloze nad paloučkem, na němž
jsem stála. Přímo nad tím vším, nad zelenými rozcuchanými
hlavami stromů, rozevřenými kalíšky květů i zmateným životem
v mraveništi se klenul barevný most. Most, který nikde nezačíná
ani nekončí a po němž se nedá přejít. Je zázračný, neboť
se objeví jen tehdy, jestliže se po dešti znovu rozjasní. Ne
každý si ho všimne a ne každý mu věnuje pozornost. Je krásný
a nevšední, jelikož se objevuje jen zřídka.
Tak
tu stojím, pozoruji své okolí, vdechuji čerstvý, pročištěný
vzduch. Čisté je vlastně úplně vše. Vzduch, příroda a já mám
pocit, jako by s deštěm odteklo i trochu špatností a zla. Jako by
ho kapky pohřbily hluboko do bahna, hluboko pod mé nohy, ale to byl
jen mylný pocit, jelikož takhle snadno nic nefunguje. Zlo nelze jen
tak odplavit, nemůžeme ho pohřbít a déšť tomu nepomůže.
Příroda po dešti či samotný déšť v nás jen mohou vyvolat
pocit čistoty, klidu a míru, ale to je vše, více nedokáží. Pak
vysvitne slunce a vše vypadá jako dříve. Pokud se nad tím
zamyslíme, déšť není zase tak špatný.
Žádné komentáře:
Okomentovat