Zářijová předsevzetí

Opět tu máme září. Měsíc, který symbolizuje pro tisíce studentů začátek nového školního roku. Pro někoho znamená radost, jinému toto období přináší pouze deprese. Pro mě od každého obojí – štěstí z opětovného setkání s kamarády a smutek z nuceného ranního vstávání.

Na začátek školy jsem se, jako každý rok, začala připravovat již v průběhu srpna. Nakoupila jsem sešity, sehnala učebnice, utratila veškeré peníze a hlavně – pořídila jsem si kvalitní diář. Ano, letos ho míním doopravdy využít. Nejčastěji jeho práce spočívá v tom, že se válí na dně batohu a je využit jednou za pár týdnů na zápis úkolu, na který stejně obvykle zapomenu. Rozhodla jsem se ovšem, že to změním. Stanu se zodpovědným žákem, pilnou studentkou, úkoly si budu připravovat hned v den zadání, abych následně nedodělávala velké množství prací najednou.

Tedy, taková byla moje představa. Realita je však malinko jiná. Diář hojně využívám, to ano, na úkoly v něm zapsané myslím a o testech mám přehled, ale… Zde nastupuje na scénu má líná a požitkářská povaha. Zkusím vám dát příklad.

Minulou sobotu odpoledne jsem si usmyslela, že dodělám úkoly a resty na další týden. Začátkem bylo zhotovení seznamu: dopsat poznámky z biologie, napsat slohovou práci z českého jazyka, udělat úkoly na chemii a angličtinu, přečíst Hamleta atd. Jak jsem již zmiňovala, jsem od přírody lenivý člověk, který nenávidí zdlouhavou práci, tudíž jsem svůj seznam projela „filtrem lenivosti“ a zjistila jsem, že nejméně času mi zaberou úkoly. Následovat mělo odpočinkové čtení povinné literatury a na závěr zbylé zdlouhavé položky.

Problém nastal u bodu dvě – vydržet u knihy, kterou jsem si nevybrala. Po deseti minutách zmizelo Shakespearovo vynikající dílo na druhém konci místnosti a já již naučeným pohybem sáhla po mém nejnovějším úlovku z knihkupectví. Jak jistě uhádnete, zbylé položky ze seznamu zůstaly nesplněny, jelikož moje maličkost se neuráčila odtrhnout od fascinující četby ani kvůli takovým drobnostem, jako je hlad či žízeň.

Snad jste tedy pochopili kde je můj problém – láska ke čtení, slabá vůle a láska ke čtení. Mým předsevzetím tedy bylo změnit svůj laxní přístup ke škole a více se pohroužit do učiva, které nám denně předkládají studované hlavy s honosnými tituly. Bohužel musím přiznat, že už nyní, v polovině prvního měsíce z deseti, jsem, lidově řečeno, lajdák.

Ráda bych svou řeč protáhla o něco více, ovšem můj pohled přeskakuje čím dál častěji mezi klávesnicí a knihou, položenou vedle na stole, která co nevidět vytáhne transparent s nápisem „Chybí ti dočíst pouhých 100 stran.“. Takže se omlouvám, ale musím běžet číst.