Líčení - Po dešti

Kap, kap. Déšť potichounku ustával. Nebe znovu zmodralo, slunko vylezlo ze svého vězení z mraků, vykouklo za smaragdově zelenými stromy a začalo znovu vše probouzet.

Na zelených listech stromů se ještě pořád leskly kapičky, které před malou chvilkou padaly z nebe. Pokud ovšem slabý větřík, nyní nádherně čistý, foukl o něco silněji, zelené plátky se naklonily a kapky z nich sklouzly jako dítě ze skluzavky na rozmočenou zem. Jaká škoda, že už se nikdy nebudou lesknout jako před malým okamžikem. Dál jsem pozorovala, jak sklouzávají z listů a na zemi se roztříští na tisíce menších korálků.

Jak přežít ve vztahu se studentem psychologie

Zdroj: Freepik

Dvojsmyslnost tabákového kouře

Existuje Bůh?

Všední dny jsou protkány silou nepříjemně plynoucího a striktního řádu, jenž znevažuje naše individuální duše a jejich touhy. Sami si přiznejte – děláte ve všední dny něco opravdu „spontánního“? Jdete do školy (nebo do práce), pak se najíte a za pár hodin musíte jít spát. Když se probudíte, postup opakujete.

Vyvolená - Odchod

Amélie seděla na sedadle spolujezdce. Na semaforu naskočila zelená, její matka sešlápla plyn a ona zase uviděla ta pronikavá světla a uslyšela skřípot brzd nákladního auta, následovně ostrý náraz a zvuk, jenž věštil absolutní zničení auta. Těsně před ztrátou vědomí pohlédla na svojí maminku. Ta se na Amélii naposledy usmála a hned poté se jí obličej zkřivil do bolestivé a křečovité grimasy. Následovalo poslední vydechnutí, a pak jí klesla víčka. Odešla, uvědomila si s hrůzou Amélie. Odešla a už se nikdy nevrátí!

Jsme zajatci

Chceme do smrti sloužit,

být otroci, čeho vlastně?

V důležitých etapách bloudit.
Kdy jsme vypadali šťastně?

Johanna Sinisalo: Jádro Slunce

Dystopická tématika se nevyhýbá ani literatuře pro dospělé, důkazem pro to je například kniha finské spisovatelky Johanny Sinisalo s názvem Jádro Slunce, který však neoznačuje ono místo ve středu nám nejbližší hvězdy, nýbrž zvláštní odrůdu chilli. Obecně rostliny obsahující kapsaicin tu hrají první housle, hned vedle příběhu dívky Vanny, která ono chilli společně se svým parťákem Jarem dealuje.

Letem hudební historií I.

Zde je slíbený článek o historii hudby.

Hudba spojuje lidstvo už od samého počátku a vlastně spojuje i jiné tvory než lidské. Nejprve vydávali zvuky zvířata, potom lidi, a poté vymysleli lidé různé nástroje pomocí nichž by hudbu produkovali. Prvním nástrojem vůbec byla primitivní "flétna", aneb cokoliv, na co se dá pískat.

A také všechno do čeho se dalo bouchat paličkami.

Později už se začala tvorba hudebních nástrojů rozvíjet.

Jak se cítí moje taška do školy

Kdysi dávno, asi tak dva roky zpět po proudu času, jsem se narodila dvěma docela hezkým a milým cestovním taškám. Byla jsem šťastná, svobodná, malá taška. Žel bohu, naše městečko Taštíkov bylo napadeno lidmi a celá naše rodina byla prodána do otroctví. Své rodiče jsem naposledy viděla před rokem a půl na stojanech v obchodě s námi, nevinnými taškami, mezi otrokáři známém jako TESCO.

Byli jsme všichni na jedné velké hromadě. Zabalení v igelitových sáčcích jsme jeden na druhého tlačili a mačkali se na prostoru, který byl vhodný možná tak pro polovinu z nás. Byla jsem zhrzená, stísněná, malá taška.

Jenže jednoho dne se všechno mělo změnit a já netušila, jak dobře jsem se v obchodě měla. Přišla rodina otrokářů. Jeden z nich chvíli ohmatával a prohlížel si mého dobrého kamaráda, také školní tašku, s níž jsme si po nocích dlouhé hodiny pvídali. Měla o něco méně kapes než já, zato byla ale praktická a dobře se nosila. Otrokáři to však nevyhovovalo a po chvilce jsem přišla na řadu já. Uchopil mě do rukou. Pak už si nic nepamatuji, jen jak projíždím pokladním pásem, pípnutí, hlas toho, co mě prodával, ale jinak nic. Byla jsem zmatená malá taška.

Tanec smrti

V horku letního podvečera se na pódiu objevila důvěrně známá kapela a její příchod ohlásil nejen moderátor, ale i několik tisíc jásajících fanoušků a fanynek. Volný prostor před parketami byl celý zaplněný hordami hlav a zvednutých rukou.

Hudební skupina učinila známé gesto typické pro svůj žánr – dva zdvižené prsty, ukazovák a malíček a vysloužila si tak bujný aplaus. Stáli tam – čtyři hudebníci proti tolika tisícům svých milovníků. Samolibě se postavili co nejvýše, aby viděli ty masy, které přišly jen kvůli nim.

Zrádce

Očekávám příjezd mého pána.

Přichází bouře. Sílící vítr sbírá prach a mete ho lidem do očí. Nikdo venku není – ulice je prázdná. Stejně, jako má duše.

S těsně sepjatými rty, rudě namalovanými a kontrastujícími s bledou tváří, změněnou ještě v bledší rýžovým pudrem, sedím v kleče a dívám se na jemnou práci truhláře, který z třešňového dřeva vytvořil krásný stolek, místy vykládaný zlatem.

U toho stolu jsme vždy jedli tři. Pak jen dva – a teď už jenom já.

Trilogie Očista

V polovině roku 2013 se na filmové scéně objevil snímek Očista. Brzy se stal velkým trhákem mezi akčně-horrorovým science fiction. Na něj navázal v roce 2014 druhý díl, Očista: Anarchie, a nyní, o dva roky později, stříbrné plátno uvítalo díl třetí, Očista: Volební rok.

Předem zdůrazním, že jsem Očisty velkým fanouškem a jako takový jsem měl povinnost zhlédnout Volební rok okamžitě poté, co se objevil na bezplatných pirátských serverech.

James Dashner: Labyrint (trilogie)

Knihy z trilogie Labyrint amerického spisovatele Jamese Dashnera otevírají, jako mnohá současná díla pro mládež, téma rozvráceného a zničeného světa budoucnosti opředeného mystérii a plného bojů o přežití, v nichž mají hlavní roli náctiletí hrdinové. V nejznámějších takovýchto dílech jsou ony zásadní postavy zázračně schopné překonat nesmírně těžké obtíže, které jim zdrcující postapokalyptická budoucnost přináší, často jimi bývají dívky a smrt se dotkne leda vedlejších postav. Příběhy jsou většinou konstruovány společně s osnovou obsahující romantický příběh. 

Dost řečí

Dost řečí – nastala doba,

která jen těžko přejde se,

v duších moudrých zloba,

úzkost a deprese.

Proč žiju teď a tady,

kde život prosněný

má v sobě zlé vady

a úspěch smyšlený? 

O vzniku tónu a technice zpěvu

Hudba je primární projev člověka. Když ještě člověk neznal slova, dorozumíval se různými skřeky - a takto vznikly tóny. Takže přirozený projev člověka je vlastně zpěv. A jak se to stane, že člověk umí vydávat zvuky, tóny a umí z toho také poskládat slova?  

Pravda o pravdě

Dávno tomu, co Pravda se zrodila,

tak dlouho, že už to každý ví.

A se sestrou Lží za ruce chodila.

Slíbily si věrnost, ona jí.

Jenže lhářka Lež mocnáře klamala,

a nutila, by sloužili jen jí,

převzala vládu a páteře zlámala.

Ale to taky už každý ví.

Děti Londýna IV - Babiččina holčička

Isabella Nolanová patřila k tichým a spořádaným děvčatům, jež nikdy nevyhledávala příliš pozornosti či akčnosti života. Její život se zaplňoval stereotypem, její řeč frázemi a její pokoj učebnicemi. Ačkoliv patřila do jedné z bohatších rodin, na ni samotnou to nemělo vliv. Nedoceňovala peníze a nevyužívala výhod toho je mít. Určovala si svou vlastní cestu životem a nesnášela pomyšlení na to, že by ji někdo před ní prosekal od trávy a nepříjemného plevele. Neměla ráda lidi a zanevřela na společnost jako takovou.

Publikace Literárního doušku v PDF

Vážení čtenáři Literárního doušku!

Jsme velice potěšeni, že čtete náš blog, a proto jsme se rozhodli vám to co nejvíce zjednodušit.

Jak jste si mohli všimnout, Literární doušek se snaží publikovat každý den jedno dílo, a díky tomu můžeme snadno a přehledně uložit všechny příspěvky do dokumentu. Za měsíc červenec máme neuvěřitelných 33 stran plynulého textu! A srpnový šálek bude ještě plnější.

Na adrese, k níž vede níže uvedený odkaz, naleznete všechny publikovaná díla za uplynulý měsíc v jednom souboru PDF, jenž si můžete pohodlně stáhnout do počítače nebo e-čtečky.

https://drive.google.com/folderview?id=0B_7ECVIo_F82RGd1OWtiR2VlaG8&usp=sharing

Pokud si budete přát posílání tohoto souboru každý měsíc přímo na e-mail, můžete nám o to napsat.


Děkujeme, že si rádi vychutnáváte naše literární doušky.

Tým Literárního doušku

Děti Londýna III - Kluk se sladkostmi + Slovo autora

„Jsem tak šťastná, že budete hlídat Geryho právě vy, lady Harrisonová.“ řekla paní Agatha Shawová. Ona, její syn a stará dáma stáli před vchodem do domu Harrisonových na chodníku. Stařena se opírala o hůl na schodech vedoucích ke vchodu domu, mladá paní stála na kočičích hlavách s vlasy rozevlátými a širokým úsměvem na rtech.

I.

Promiň, nevím, co je prohra,

jestli končím, když to vzdám,

nevím jestli už jsem u dna,

nebo jestli čekám dál.

Co je mi svaté

Co je mi svaté… Ano, to je velmi dobrý dotaz a mě trvalo celkem dlouho vymyslet odpověď na tuto otázku. Tedy ne odpověď, ale spíše pouze myšlenku. Nevím, zda pochopíte smysl mého následného žvanění, ale aspoň se vám pokusím trochu objasnit můj způsob uvažování.

Když mi byla tato věta přednesena, uvažovala jsem, co pro mě znamená slovo "svatý". Ano, samozřejmě, že mě jako první napadlo moje náboženství, jelikož jsem věřící (prosím, nepleťte si to s ortodoxní křesťankou), ale následně jsem o tom začala pochybovat. Opravdu to pro mě znamená tolik? Opravdu je to to hlavní v mém životě? S přihlédnutím k nedávným událostem jsem usoudila, že je velké množství věcí, na kterých mi záleží daleko více.

Útrapy lesních duší

Jedu autobusem z Karlových Varů do Jáchymova, tím samým, kterým jezdím každý týden. Ani řidič se nezměnil, sedátka stejná, lidé až na výjimky známí. Projíždíme Hájkem, čili drobnou vískou nedaleko Ostrova a denní světlo přiškrcené ohromnými masami podzimních oblaků se pomalu ztrácí a ustupuje síle večerní tmy.

Dáreček

Naše rodina se skládá z průměrných velkoměstských lidí - všichni někam spěcháme, nemáme na sebe navzájem čas a o starostech našich příbuzných nemáme ani nejmenší ponětí. Tedy tak to bylo až donedávna. Naše babička před necelým měsícem opustila své vysoce vytížené zaměstnání a zjistila, že vlastně doma nemá co dělat. Zkusili jste někdy hyperaktivního člověka udržet na jednom místě? Pokud ne, tak vám situaci přiblížím - je to téměř nemožné! Jelikož bydlí jen pár ulic od našeho bytu, tak trávila většinu svého času přebíháním mezi těmito dvěma oblastmi.  Místo klidného rána u snídaně, kdy jsme ještě s bratrem pospávali, jsme doma měli hysterickou osobu, která šílela, že nemáme k svačině vyváženou stravu. Odpoledne jsme ani nemohli jít s kamarády ven, jelikož babička vyváděla, že máme zpoždění.

Evropo dýchej! aneb rozhněvaná bílá žena

(Zdroj YouTube)

V úterý 2. 8. se na internetu objevil protestsong prakticky neznámé české zpěvačky Olivie Žižkové (viz výše). Letem vám ho přiblížím.

Haruki Murakami: 1Q84

"Nejspíš však byli oba dva stejně osamělí a oba dva stejně silně po něčem toužili. Po něčem, co by je přijalo, aniž by si to kladlo nějaké podmínky, a pevně je to k sobě přitisklo." 

  1Q84, Kniha 3; str. 153 - 154

~

Japonský autor Haruki Murakami se stal fenoménem nejen ve své domovině, ale i v celém světě. Možná k tomu přispěla i ona skutečnost, že píše nejen pro japonské čtenáře, ale že obsahy jeho děl jsou přístupné všem z celého světa, neboť toho čistě japonského tam není příliš. Jeho knihy plné emocí, zvláštních lidských osudů, pocitů osamělosti, lásky, ale také sexu si získaly mnoho nadšených čtenářů a české nakladatelství Odeon postupně vydává jeho díla, kterých už je pěkně dlouhá řada. Mezi poslední vydané v českém jazyce patří Hon na ovci.

Hodný sluha, zlý pán - aneb já a můj mobilní telefon

   Uvažovali jste někdy, jestli je Váš mobilní telefon skutečně tak užitečný, jak propagují výrobci, nebo jestli nám skutečně poškozuje mozek, jak tvrdí psychologové? Já se nad tím zamýšlela nedávno – nu, posuďte sami:

   Když jsem uvažovala o záporech, napadla mě ihned myšlenka – je to žrout času. Vždyť to znáte, říkáte si „jenom se kouknu na pět minut na internet“ a ejhle, ona uběhla už půl hodina (v tom lepším případě). Moje osobní zkušenost ale ukazuje spíše na hodinu až dvě, záleží na tom, jak moc velký ruch je kolem.

Tomas Brezina - Kočičí holka (Katie Cat)

Kniha „Kočičí holka“ má, stejně jako i zbylé knihy tohoto autora, velmi poutavý děj a krásně se čte. Vypráví o patnáctileté dívce Katie Collinsové, která po smrti svých rodičů – genetických inženýrů – žije se svou potrhlou babičkou a nezodpovědným strýcem na ostrově St. Jeremy nedaleko Britských ostrovů. Není jako ostatní teenageři, to si uvědomila už pár let před začátkem našeho příběhu – nyní nemyslím povahově, ale fyzicky. Má silnější svaly, dokáže vyskočit neuvěřitelně vysoko (i mnoho metrů), vidí potmě, když se rozruší, má šikmé zorničky, a hlavně – ovládá zatahovací drápy. Nikdo z jejího okolí o tom nemá nejmenší tušení, vyjma rodinného doktora. O jejích 15. narozeninách dostane poštou CD své nejoblíbenější kapely. Nemá ponětí, kdo by jí ho mohl poslat – žádní další příbuzní už nežijí a přátelé by jí dárek neposílali, ale předali osobně. Právě za jedním ze svých kamarádů se vypraví - s Mingem se znají již mnoho let a tak vždy rád pomůže. Společně objeví, že na onom hudebním disku se nachází i tajemné video.

The Dawn of the Living Death

I'm falling in my own darkness.

Why? I myself don't know

Death is coming into our lives

We can't fix it, life flow.