Dost řečí

Dost řečí – nastala doba,

která jen těžko přejde se,

v duších moudrých zloba,

úzkost a deprese.

Proč žiju teď a tady,

kde život prosněný

má v sobě zlé vady

a úspěch smyšlený? 

Teď ptej se – „Mám já duši?

Věřím ducha síle?“

Víš snad, co se sluší,

a jakého chceš cíle?

Odpověď „ne“ drásá,

mysl rozbrázděnou.

A hloupost, ta zas hlásá:

„Smekněte v kolenou!“

Já ptám se – „Co drží tě na nohou?“

A odpověď je k zlosti,

„Nezájem, stav pod vodou.“

jak, když psu dáš kosti!        

Je důvodem žít v slepotě,

když hrobník kopá jámu,

tomu, co je v příkopě,

páteři a zájmu?

Teď hvězd je padesát

a barvy už jen tři!

Čest třinácti pruhům vzdát,

a všichni jsme bratři

s novou myšlenkou o žití.