Konec kalendáře

Vážení známí, neznámí, všichni čtenáři Literárního doušku!

Jelikož máme jen velmi málo aktivních pisatelů a svět je hekticky přeplněn věcmi, které je potřeba udělat, jak jste si již určitě všimli, množství našich příspěvků klesá. Je mi to líto, neboť má vize byla přispívat pravidelně. Ale není čas, a postupně ani nálada.

Proto jsem se rozhodl, že LD upouští od kalendáře, který je beztak přeplněn černými místy. Kalendář se již nebudeme pokoušet plnit, bude to pro nás příjemnější, menší tlak, více nálady.

Ale každopádně naše nabídka pro vás stále platí! Pokud píšete a chcete svá díla zveřejňovat, stát se součástí Doušku, tak nám stačí jen napsat! Rádi vás mezi sebou uvítáme.

Zdroj obrázku: dreamstime.com

Kdo zabil Eridana III - Ochránce spratek

Vzbudil jsem se, jako když vás ze snu vytrhne palčivá žízeň. Dlouho vás to otravuje a začínáte cítit, že je na čase vzdát se fantasie, ukončit to, odejít z oné říše přeludů a skočit rovnou do studené vody reality. Když plavete ve vodě, můžete ukojit žízeň, ale i se utopit. Žil jsem v mylné představě, že se nic takového jako vražda v mém a Sunnině bytě nikdy nestane. Ale sedm výstřelů mi zbortilo ideu. Probudily mě.

Ledová voda byla strašná. Mrazivý šok, vylétající bublinky z mých úst, tápající ruce, kopající nohy. Topím se. Co se to děje? Co se stalo? Kde je Sunna? A ochranka? Kdo to střílel? Na koho? A proč? Vesmír se potápí do svých hlubin, z nichž není úniku. Film na hořícím plátně. Lítá fraška. Konec. Vír emocí, barev, zvuků, hlasů.

Jak mohla Sunna, má bohyně, tak chladnokrevně vraždit? Ona není taková! Ona je dokonalá!

Óda na Odysseu

Fanouškovství je zapeklitá věc. Buď budete rádi, že jste na koncertě, budete si užívat hudby a v klidu popíjet pivo, zatímco se kapela potí na pódiu, nebo budete neuvěřitelně šťastní, že jste na koncertě a už při první písničce se ztrapníte na parketě svými infantilně komickými pohyby. Ale vám je to jedno - vždyť to je přece vaše oblíbená kapela.

Kdo zabil Eridana II - Jak Eridanus přišel o život

Se Sunnou jsme obráželi všechny spřízněné firmy, jejich základny, sídla a prodejny. Nabízeli jsme drogy a brali jsme si peníze. Strategizovali jsme černý trh a nejednou se zapletli do konfliktů až tak, že jsme museli vymáhat. Tím vším jsem procházel s ní, protože ona chtěla, abych se to všechno naučil. Jednou to budeš potřebovat, říkala mi. Nevím, proč. Vodila mě s sebou jako psa na vodítku, buď proto, že mě chtěla mít na očích, nebo proto, že mi jednou skutečně chtěla přenechat nějakou významnou funkci. Třeba jsem opravdu jejím náhradním synem, jejím potomkem, dědicem.

Děti Londýna VII - Lady chůva

Tommy vylezl ze své zahřáté postele a asi půl hodiny se díval na svou matku, jak spí. Když zaklepal listonoš, šel mu otevřít a převzal od něj obálku. Stálo na ní: „Daisy Wilsonové, svobodné matce Thomase.“

V témže okamžiku velmi podobnou obálku otevřel i pyšný lord Henry Dudley. Na té jeho stálo zase: „Henrymu Dudleyovi, otci Charlese.“

Kdo zabil Eridana I - Jak jsem poznal Sunnu

Když mě Sunna vzala k sobě, nebylo mi ani čtrnáct. Vzpomínám si jen na její siluetu, jak se mihla mým životem a celý ho změnila. Obrátila naruby. Vzkřísila ho.

Do té doby byl můj svět jen jakýsi rozpitý vír všech barev, neskutečně se točící kolos vjemů a emocí. Bál jsem se budoucnosti a hleděl na ni jen jako divák. Jako řidič, jehož auto se řítí ze skály. Co může asi dělat? Jen se zuřivě snaží dostat ven a nad řízením nepřemýšlí. Bylo by to zbytečné. Na pokraji smrti se mu hlavou ženou všechny možné i nemožné obrazy, výjevy z minulosti a nepravděpodobné slátaniny nekonečných prostorů jeho duše. A ten největší strašák je sám strach, mocnější a horší než cokoliv jiného. Lebka mu málem exploduje pod tou tíhou narůstajících obav z dopadu. Stejně vypadal i můj život. Dlouhé dva roky.

Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch

Již dříve jsem na blogu uvedl recenzi na knihu od české autorky Kateřiny Tučkové, konkrétně šlo o oceňovaný román Žítkovské bohyně, který pojednává o životních příbězích lidových léčitelek stíhaných drtivým osudem, jež byl rozhýbán především pronásledováním ze strany komunistického režimu. Tématu života pošramoceného vlivem vládnoucí garnitury se věnuje i v dříve vydaném románu Vyhnání Gerty Schnirch, za který získala cenu Magnesia Litera v roce 2010.

Děti Londýna VI. - Malá zlodějka

Celá rozbolavělá se Tara Eaton krčila v přítmí kuchyňské linky a čekala, co bude dál. Její otec, Ralph Eaton, už zase vypil příliš mnoho ginu a chystal se dělat strašné věci. Často svou desetiletou holčičku bil a choval se k ní hůře než ke kusu hadru. Už by ani nespočítala, kolik modřin na svém drobném těle má od něj.

Matka jí zemřela před třemi lety na tuberkulózu a naneštěstí jejího otce nenakazila. Od té doby, co nemá manželku, začal pít a v záchvatech opilosti si vybíjel veškerou zlost na své malé, ubohé dívence, co se před ním stále schovávala. Její promodralá tvář byla schovaná za desítkami šmouh a špinavých fleků. Rozčepýřené vlasy jí trčely daleko z hlavy a nevábně zapáchaly. Na krku měla růženec po mamince, na nějž dávala nevýslovný pozor a nikdy si ho nesundávala. Škoda, že jí neochránil před násilným otcem.

Zamykal jí doma, aby nemohla utéct. Nechodila ani do školy a úřady ji prohlásily za nezvěstnou, neboť její otec byl nahlásit její zmizení. Byla zanedbaná a neudržovaná, její znalosti sahaly daleko pod úroveň znalostí jejích vrstevníků. Ale zažila si toho mnohem víc, než oni.

Haruki Murakami: Norské dřevo

Recenze na knihu významného současného japonského spisovatele Haruki Murakamiho se na tomto blogu objevuje podruhé, poprvé jsem se zaměřil na dvoudílný román 1Q84, nyní, v této recenzi, projdu svůj náhled a názor na román výrazně odlišný – Norské dřevo.

Sinusoida s refrénem

Chaos v moři, i na souši,

dům se boří i sousoší

otrokářů, slepých mužů,

všech lichvářů, tupých nožů.

A v Bruselu, tam to umí!

Všechno v kelu, přece s vůní!

Třou si čela o své dlaně,

Merkel čněla odhodlaně.