Se Sunnou jsme obráželi všechny
spřízněné firmy, jejich základny, sídla a prodejny. Nabízeli jsme drogy a brali
jsme si peníze. Strategizovali jsme černý trh a nejednou se zapletli do
konfliktů až tak, že jsme museli vymáhat. Tím vším jsem procházel s ní,
protože ona chtěla, abych se to všechno naučil. Jednou to budeš potřebovat,
říkala mi. Nevím, proč. Vodila mě s sebou jako psa na vodítku, buď proto,
že mě chtěla mít na očích, nebo proto, že mi jednou skutečně chtěla přenechat
nějakou významnou funkci. Třeba jsem opravdu jejím náhradním synem, jejím
potomkem, dědicem.
Z toho, co jsem věděl, ale
není o moc starší než já. Její otec ji měl až po padesátce, jak je u největších
gangsterů zvykem, a zemřel přibližně před sedmi lety v požehnané
sedmdesátce. Říkám požehnané, protože v téhle branži nebývá zvykem, aby se
někdo dožil příliš vysokého věku. Nejstarším aktuálním šéfem gangu je stará
matka generálního ředitele většiny firem se sídlem v New Yorku. Říká se jí
Kasiopea. Svého synka oligarchu zneužívá k dosažení svých vlastních cílů.
Podporuje některé kartely, včetně Sunnina drogového. Je jí asi pětašedesát a
údajně trpí nějakou závažnou smrtelnou nemocí spojenou se špatným dýcháním,
nebo co.
Sunniným nejlepším přítelem a
v podstatě mým nevlastním otcem, byl Eridanus. Často jsme se spolu vídali
a chodili na různé obchodní večeře. Byl magnátem v gangu Kasiopei a jeho
práce spočívala v převážení drog a peněz za drogy přes hranice. On sám nikdy
necestoval, měl pod sebou spojky a spojky pod sebou zase holubi, kteří vylétali
(a to doslova, jejich nejčastěji využívanou firmou bylo US Airlines) do světa a
převáželi rafinovaně ukryté zásoby nejrůznějších drog. Zpátky si pak vozili
peníze. Bylo to nejnebezpečnější povolání, a tak bylo i nejlépe placené.
Kasiopea na celé křídlo spravované Eridanem vynakládala nejvíce peněz a
z Eridana se stal zbohatlík.
Byl to pohledný muž ve středních
letech s bradkou a baretem na hlavě. Nebyl příliš vysoký, ale ani to nebyl
žádný trpaslík. Vodil s sebou vždycky několik goril, statných černochů
s černými brýlemi, kteří dostali rozkazem se na mě usmívat. Což bylo
mnohdy k popukání.
Sunna Eridana zásobovala drogami,
on je dával spojkám a spojky je přerozdělovaly mezi holubi a vysílali je na
jejich poutě po světě. Eridanus byl vlastně takovým mezníkem mezi Sunnou a
Kasiopeou, patřil sice pod Kasiopein gang, ale byl naprosto závislý na Sunně,
která mu dávala nejvíce drog té nejvyšší jakosti. Kdysi kupoval drogy i od
jiných dodavatelů, ale s postupem času a narůstající nespokojeností s cenami
a neúměrnou kvalitou toho nechal. Nyní byl přímým kanálem mezi Suniným kartelem
a světem. Sunna naproti tomu na něm závislá prakticky nebyla. I jiné organizace
nabízeli službu rozvozu a mnohdy i vyšší ceny. Se spojenectvím byla ale velmi
spokojená a věděla, že na Eridana a Kasiopeu se může kdykoliv spolehnout, nikdy
jí nepodrazí.
A tak spojenectví, ale i
přátelství mezi Eridanem a Sunnou rostlo. Chodil za ní i domů, což
v jejich postavení bylo mimořádně nebezpečné. Chodívali k ní do
pokoje a bývali tam dost dlouho, zatímco já seděl v kuchyni, kouřil jointa
a díval se na usmívající se černochy, kteří měli nařízeno čekat na svého pána. Bylo
to absurdně směšné.
Byl říjen a listy v Central
parku začaly měnit barvy. Vzduch nasákl nepříjemným odérem směsi husté mlhy
s těžkým zápachem automobilové dopravy.
Eridanus přišel do našeho nového
bytu. Stěhovali jsme se každý měsíc, protože Sunna byla v hledáčku celé
newyorské policie, a kdyby zůstala na jednom místě, byla by snadný cíl. Vešel
s ochrankou a úsměvem na rtech. Sunnina tělesná stráž se poflakovala na
gauči a dívala se na seriály. Jeho příchod byl nahlášen, neměli se čeho bát.
Když zazvonil, nevzrušeně hleděli ke dveřím, aby se naoko přesvědčili, že to je
opravdu on. Pak se zase vrátila ke své činnosti. Eridanus v prostém obleku
tmavě modré, lesklé barvy. Pozdravil se se Sunnou a okamžitě spolu vešli do
jejího pokoje. Dveře se zabouchly a zámek cvakl. Nechávali nás všechny na
pochybách, co spolu asi provádějí. Zatímco naše ochranka byla tím znuděná a
nejspíš moc dobře věděla, co se tam děje, z výrazu tváří Eridanových goril
to zřejmé nebylo.
Všichni tři černoši se uchýlili
na svá klasická místa v kuchyni a já naproti nim. Jejich bílé zuby zářily
v křečovitých úsměvech. Popadl jsem připraveného jointa a zapálil si.
„Nemusíte se tak bolestivě culit. Já na vás neprásknu, když toho na chvíli
necháte,“ říkám jim.
Ani nehnuli brvou a dál se
usmívali. Bylo mi to už skoro nepříjemné. Ticho střídaly mohutné výbuchy smíchu
z televize. Venku se rozfoukal vítr lámaný tisíci mrakodrapů. Rozvlnil
listy stromů pod námi.
Zatímco mi marihuana obalovala
smysly a lepila se na můj mozek, jedna ochranka se na mě smála a druhá se
uchechtávala u hloupých sitcomů. „Dáte si taky?“ z legrace jim podávám
joint. Jen se dál usmívají a nehýbají se, ani nemluví. Ticho střídá ticho.
Jenže v tom jejich úsměvy
spadnou a rozeběhnou se ke dveřím Sunnina pokoje. Ozval se odtamtud strašný
výkřik s hysterickým pláčem a zarachocení padajícího těla. Běžím
s nimi v hlavě tisíc a jednu obavu. Ten výkřik byl tak náhlý a
zlověstný, určitě se stalo něco strašného.
U dveří už stála naše ochranka,
která okamžitě nechala sledování televize. Snažili se otevřít, ale nešlo jim
to. Cloumali s dveřmi vší silou, ale zámek nevytrhli. „Uhni,“ říká jeden
z nich a všichni odstoupí o několik kroků. Chlápek vytáhl z pouzdra
zbraň, zamířil na zámek a jedním pohybem prstu způsobil ohlušující výstřel a
dveře provrtané kulkou. Zámek povolil a panty se rozevřely. Všichni vběhli
dovnitř a mě povalili na zem, abych jim nepřekážel. Eridanova ochranka se
skrčila k zemi a ohledávala svého polonahého šéfa, zatímco se Sunna
v přítomnosti svých mužů choulila do peřiny, pod níž nejspíš neměla vůbec
nic. Poprvé jsem viděl její oči. Nyní zalité slzami a v příšerném šíleném
výrazu hysterie. Ústa hrozně šklebila a její brada byla potřísněna slzami.
Rozcuchané vlasy jí trčely do všech stran.
„Jste v pořádku, paní?“
zeptal se jeden z mužů.
„Samozřejmě, že jsem
v pořádku, ty jeden idiote!“ zakřičela na něj v náhlém výbuchu hněvu.
„Okamžitě zavolej Pegase, ať sem přijede a ošetří Eridana!“
Z Eridanových úst se linula
bílá pěna slin a jeho vytřeštěné oči zírali kamsi do neznáma. Rudé žilky
v bělmu se zvýraznily a vystouplé šlachy na krku se naposled vzepřely, aby
rázem od svého napětí upustily a konečně a definitivně se přestaly hýbat.
V rukou se mu usídlila nevypočitatelná křeč. Posmrtná.
„Je pozdě,“ řekl jeden
z ochranky. Už se neusmíval. Jen tupě hleděl na mrtvolu svého bosse, která
určitě ještě před půl hodinou patřila mezi živé. Ještě před půl hodinou chodil,
mluvil, dýchal. A teď tu jen leží s pěnou u úst a zhaslou jiskrou
v očích. Konec. Eridanus zemřel v ložnici své milenky.
„Kdo mu to udělal?“ zeptal se
jeden černoch a vstal, aby se podíval velmi důrazně na Sunninu tvář zalitou
slzami.
Její bodyguardi bez rozmyslu
vytáhli své zbraně z pouzder a namířili je na ochranku zesnulého pána. Oni
teď byli vlastně žoldáci, kteří čekali na to, až si je zase někdo najme. Nebo
zůstanou v Kasiopei gangu a přejdou k někomu jinému. Nebo toho možná
nadobro nechají a budou se živit něčím jiným. Ale pro newyorské podsvětí by
byli velkou hrozbou, kdyby z branže odešli, protože toho vědí až příliš
mnoho.
Možná právě proto kulka projela
rychlostí 350 metrů za sekundu vzduchem a prorazila lebku jednoho
z černochů. Navzdory všem předpokladům a logice věci nevyšla z revolveru
ani jednoho člena ochranky Sunny, ale byla mířena Sunnou samotnou. Během několika
následujících chvil se i dvě další kulky strefily s neuvěřitelnou přesností
do čel zbývajících mužů. Žena je pálila s chladnou lhostejností jednu za
druhou. Černoši se káceli následkem zranění neslučitelných se životem. Na
přední straně hlavy kulka provrtala hladkou a úzkou dírku, skoro to až
vypadalo, že by se dala uzdravit. Z druhé strany si však razila cestu
lebkou nemilosrdným a krutým způsobem, nevrtala, ale tlačila a štěpila vrstvy
kosti a kůže a ven se dostala se spoustou krve, hnána setrvačností. V hnědých
očích byl vidět mizející život. Zápach krve a spáleniny se rozlil místností.
„Nedalo se nic dělat,“ řekla
úsečně a zřejmě již zcela vyrovnaně Sunna. Podívala se do zásobníku a dodala: „věděli
toho příliš.“ Poté zasunula zásobník, odjistila zbraň a několika rychlými
pohyby skolila i svou ochranku. Výstřely dlouho doznívaly a zvuky se vršily
jeden přes druhý, stejně jako umírající těla statných mužů. Střelba zblízka
způsobila ještě větší díry na zátylcích, než jak tomu bylo u černochů. Ten
pohled byl odporný. „A vy taky.“
Žádné komentáře:
Okomentovat