Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Mistrný snímek zachycuje útrapné soužení v čase a prostoru, kterým si musejí projít podivné děti nejen slečny Peregrinové. Ač jsem očekával něco na způsob Alenky v říši divů, tedy smyslnou nesmyslnost, dostal jsem něco jedinečnějšího. Tim Burton se předvedl v roli režiséra jako vynikající volba a tentokrát se nezdráhal jít i do složitého příběhu. Morbidní humornost vybraných scén dokonale naznačovala jeho přítomnost při vytváření filmu, ale nebyl to jen odér úžasně nepříjemné atmosféry, který ze snímku čišel. Jako další se na něm totiž podepsala legendární Burtonova stylizace a estetika, která je opět dech beroucí a dokonalá. Dalo by se říct, že na poli výtvarnictví lze Sirotčinec slečny Peregrinové připodobnit Alence v říši divů, v rámci scenáristiky a výpravy jsou ale tyto dva filmy na úplně odlišné úrovni. Projevilo se zde, že Burtonovská tvorba se posouvá dál, ale je nutné zmínit, že ač jsou ze snímku vyladěny mouchy a nedostatky, nezaryl se mi do srdce tak jako jiné. Velmi dobrým dojmem působil i hudební doprovod, mnohdy úchvatný a skvěle podtrhující děj, mírně ale drhnoucí u akčních scén. Herecké výkony by se daly jen těžko kritizovat, protože ač je většina herců mladších dvaceti let, předvedli se dokonale. Budeme doufat, že další Burtonův film se povede minimálně stejně dobře, ale zároveň se bude režisér snažit vložit do něj trochu víc svoucnosti. Za mě 95%.

Napsal:

Daertelon

Zkopírováno z Československé filmové databáze

Chytání motýlů

Kdysi bylo chytání motýlů mou nejoblíbenější zábavou. Chytit motýla bylo pro mě tou dobou největším potěšením, jaké jsem si dovedl představit. Fascinovala mě rozmanitost vzorů na jejich křídlech, ta barevnost, složitost, s jakou jim je příroda malovala a chtěl jsem je mít, dotknout se jich všech.  Míval jsem velké ruce, takže když jsem uviděl nějakého, který mě zaujal, stačilo jen natáhnout paži, roztáhnout prsty a čekat. Vždycky se chytili. Nejprve váhali, poletovali kolem po květech rozkvetlých luk a zvažovali rizika.

  Býval jsem trpělivý, věděl jsem, že nakonec se vždycky chytí. A opravdu se chytili vždycky, přistáli obezřetně na mojí dlani, a mně stačilo počkat, až složí pár nádherných křídel, pak hbitě ohnout prsty tak, aby vytvořily klec. Ani nechápali, co se to děje, jen si tak dál seděli na dlani a procházeli se po ní, předváděli svá křídla, ale uletět nemohli. A já se jich dotýkal, hladil je, laskal, po těch pestrých, křehkých peruťkách a užíval si to potěšení.

Gregory House, John Kramer, Severus Snape a Galadriel

Asi se ptáte, co ti čtyři mohou mít společného...

Jednoznačně jsou to nejkrásnější smyšlené postavy všech dob. Jejich životní příběhy dokázaly prolomit mou ledovou kru u srdce a tím se mi zapsaly do života. A že některé neznáte? Koukejte začít číst a dívat se na filmy, protože speciálně tyto čtyři postavy si nesmíte nechat ujít.

Gregory House, M. D.

"Všichni lžou."

Známe ho ze stejnojmenného seriálu a je to naprosto dokonalá postava pro ty, kteří za jeho samolibostí a povýšeností nevidí jen negativní vlastnosti zhýralé lidské zrůdy, ale i člověka, který si prošel mnohými útrapami a zažil velké bolesti emocionální i tělesné.
Je to geniální diagnostik trochu citově opomíjený pro svůj nepříjemně upřímný sarkastický tón a neskutečnou nedůvěru v lidské pokolení.

Vzrůstající množství kantorů, kteří neradi učí, doléhá i na středoškoláky

Je to dva a půl roku, kdy jsem přišel na střední školu, a musím říct, že již od raného počátku jsem si začal všímat nespokojenosti středoškolských učitelů. Někteří jen znuděně vykládají nezajímavé fakty, jiní otevřeně přiznají, že do školy chodí neradi.

Kde je problém? Mnozí pedagogové jako problém vnímají letargické a líné studenty neochotné vstřebávat takové množství informací, jaké po nich chce školní vzdělávací program. Z mojí perspektivy žáka velice ochotného zastávat se svých spolužáků bohužel musím konstatovat – je tomu tak.

Sorry jako...

ale už tak snad máme v politice dost hovad.

Aktuálně řešená kauza ohledně Babišových nezdaněných příjmů a majetku vede opět k široké rozpravě o tom, jak tu je všechno špatně. Zeman je vůl, Sobotka loutka, Chovanec nemyslící idiot a Babiš zloděj.

Myslím, že je načase si přiznat, že ne vždy všechno klape tak jak má. Ale ne vždy je taky všechno špatně. Sorry jako, ale myslím, že ne všechno, co Babiš udělal, je na žalobu za velezradu. Spousta jeho kroků byla mířena správným směrem a dopadla na úrodnou půdu, jiné třeba nedopadly, ale nebyly myšleny zle.

Dokonce nemusíme pro horší příklad ministra financí chodit tak daleko, jak si možná myslíte. Vzpomeňte si, jak se nadávalo na Kalouska.

Ostatně můj názor zní, že Česká televize se stává bulvárem nízké kvality a strká nos skutečně tam, kam nemá. Je jen na Babišovi a je to jeho rozhodnutí, jak se zachová vůči otázce od ČT.

Prezident se k Andrejovým podpásovým machinacím nevyjadřuje. Proč taky? Nenapadá ho, neškodí mu, na rozdíl například od premiéra, že...

Z historie i aktuálního dění víme, že Zeman se zaměřuje výhradně na své nepřátele, za které považuje všechny ty, kdo ho nemají rádi a nebojí se to říct. Možná proto se tak rád nechává obskakovat svými patolízaly, věrnými panoši a zkorumpovanými rádci.

Doufejme, že si Fenclovu zabijačku užil a konečně si vyslechl to, co tak moc chtěl slyšet - že má kandidovat na post prezidenta ještě jednou! A kdyby mu to chvalořečení náhodou nestačilo, samozřejmě se bude radit i s vysokými hlavami z prezidentské kanceláře. Tedy... "radit"... spíš poslouchat žvásty o své dokonalosti a škodě, která by přišla, kdyby nebyl prezident na další období. A kdyby ani to nakonec nestačilo, svolá své podržtašky z aktuální politické scény. A nakonec se nechá slyšet v zájmu věci, o které se rozhodl už dávno. Že má kandidovat.

Prosím, lidé...

buďme rozumní a nečerněme si myšlenky z černých médií. Občas trochu vzpomeňme na světlé stránky věci. Ale nebuďme voli, co vidí světlo tam, kde není.