Haruki Murakami: Norské dřevo

Recenze na knihu významného současného japonského spisovatele Haruki Murakamiho se na tomto blogu objevuje podruhé, poprvé jsem se zaměřil na dvoudílný román 1Q84, nyní, v této recenzi, projdu svůj náhled a názor na román výrazně odlišný – Norské dřevo.

Právě tato kniha přinesla po svém vydání v USA Murakamimu mnoho zahraničních fanoušků, zároveň v Japonsku překonala rekordy v prodeji. Jistě k tomu přispěl fakt, že Murakamiho knihy obsahují japonské reálie, které jsou ovšem přenositelné do jiných kultur. Také jde o jedinou Murakamiho knihu, která byla kdy zfilmována, a to v japonském snímku z roku 2010.

Dle mého názoru tkví Murakamiho výjimečnost v jeho schopnosti vyjádřit skrze slova takové pocity a emoce, které nám běžně přijdou jako slovy nevysvětlitelné a nepopsatelné. Murakami to však dokáže, někdy k této výjimečnosti přidává i fantaskní prvky, což činí některého jeho knihy, i kvůli jisté symboličnosti, občas těžko srozumitelné.

Norské dřevo je kniha v lecčem odlišná od ostatní Murakamiho tvorby. Na rozdíl od fantaskního a nesmírně rozsáhlého, monumentálního příběhu v románu 1Q84, stejně tak odlišně od vyhroceně fatalistického a nepříjemně existenciálního Kafky na pobřeží je Norské dřevo jednoduše příběhem ze života. Nenabízí vyšinutí dějové linie z roviny reality, není extrémní, ať se to týká popisů násilí či sexu, jednoduše otevírá svět obyčejného vysokoškoláka, který se musí vyrovnat se svým životem.

Co je pro Murakamiho přeci jen typické však v Norském dřevu rozhodně nalezneme i tak. Hlavní hrdina, student dramatu Tóru Watanabe, splňuje onen charakter hlavní chlapecké postavy, jaké Murakami ve svých dílech využívá. Takoví chlapci, případně muži jsou stíháni buď jistým traumatem, který v podobě stínu zadupává jejich život do prachu stereotypu a nijakosti, nebo jsou z nepopsaných důvodů již takoví. V Norském dřevu, stejně tak i v románu Bezbarvý Cukuru Tanizaki a jeho léta putování, je hlavní postava případem prvním. Tóru se nikdy plně nevyrovnal se smrtí jeho velmi blízkého kamaráda, jehož přítelkyně Naoko a on byli pro Tórua skutečnými přáteli. Tóru se plahočí životem, kolem něho se míhají události studentských nepokojů a zabředává, stejně jako jeho vrstevníci na koleji, kde bydlí, do stereotypu zapocených, nevětraných a neuklizených pokojů a životů. Jediným rozptýlením bývají povyražení s velmi sebevědomým a až arogantním kamarádem Watanabem, kdy si oba sem tam najdou slečnu na jednu noc.

Obecně se dá říci, že právě ženy jsou ty, kdo vstupují Tóruovi do života jako naopak zajímavé charaktery, které se samy sice potýkají se svými problémy, ale našly možnost, jak se s nimi vypořádat. Je však pravda, že jen těžko se dají označit za šťastné, avšak – žijí.

To Tóru ne, ale miluje Naoko, a právě to se stává středobodem a nadějí jeho života. Naoko se mu však vzdálí a Tóru je odsouzen k čekání. Najdou společné štěstí? To nechám jako překvapení pro každého, kdo se rozhodne si knihu přečíst.

Norské dřevo nenabízí únik z reality jako 1Q84, nenabízí skoro detektivní příběh jako Bezbarvý Cukuru Tanizaki a jeho léta putování, není to kniha o hrůze lidského osudu jako Kafka na pobřeží. Není to klasický Murakami, nabízí však hluboce lidský příběh, plný lásky, který bohatě stačí k tomu, aby bylo Norské dřevo kvalitní, čtivou a přínosnou knihou. Myslím, že pro ty, kdo neznají Murakamiho knihy, ale chtějí se do jeho světa postupně ponořit, Norské dřevo je dobrým výběrem. 

MURAKAMI, Haruki. Norské dřevo. Vyd. 3. V Praze: Odeon, 2009. Světová knihovna. ISBN 978-80-207-1302-5.

zdroj obrázku: https://im9.cz/iR/importprodukt-orig/0aa/0aa348e3f280233e132a8e974129abb2.jpg