Již dříve jsem na blogu uvedl recenzi na knihu od české
autorky Kateřiny Tučkové, konkrétně šlo o oceňovaný román Žítkovské bohyně, který pojednává o životních příbězích lidových léčitelek
stíhaných drtivým osudem, jež byl rozhýbán především pronásledováním ze strany
komunistického režimu. Tématu života pošramoceného vlivem vládnoucí garnitury
se věnuje i v dříve vydaném románu Vyhnání
Gerty Schnirch, za který získala cenu Magnesia Litera v roce 2010.
Děj románu se otáčí kolem průběhu takřka celého života dívky a
později ženy česko-německého původu Gerty Schnirch, kterážto se již
v mladí ocitá v sevření hádek mezi německým a českým živlem, mezi
otcem, zastáncem nacismu a pozdějšího protektorátu, a matkou českého původu,
jež myšlenky nacismu odmítá. Ačkoliv se Gerta s myšlenkami otce nikdy
neztotožňovala, byla spolu s dalšími Němci po skončení války vyhnána
z Brna, aby se stala součástí pochodu smrti. S dcerou, kterou
nedlouho předtím porodila, se shodou šťastných okolností nakonec dostává na
hospodářství paní Zipflerové, kde nalézá útočiště a porozumění. Okolí však tak
přívětivé není a i po skončení války se budou Gerta, a dokonce i její dcera
potýkat s nenávistí českého obyvatelstva, ke všemu zesílené nedůvěřivostí
socialistické vlády, jež Gertu dovede do života rezignace na německé kořeny a
život vůbec. Dočká se nakonec šťastného života?
Vyhnání
Gerty Schnirch rýpe do neléčených a mlčících ran českého národa
a staví otázku příslušnosti k národu do různých světel. Jak paradoxní je,
že utlačovaní se stanou náhle tyrany jen ve jménu nenávisti k národu jako
takovému, tedy z důvodu stejného, jaký měli jejich uzurpátoři. Jak
hrůzných činů se tito lidé, byť sami neměli čisté svědomí, dopouštěli na často
nevinných. Slovo kolaborace zde ztrácí svůj běžný význam. Kdo je kolaborant,
nejsou to někdy i tací, kdo jen chtěli přežít v klidu a míru zlé časy? Nejsou
tedy snad vinni nejen ti, kdo umně převlékali kabáty, ale také ti, kdo případně
jen rezignovaně přihlíželi totalitnímu režimu? Jak velká je jejich vina?
Pojem národa tu Gerta vyprazdňuje svým přihlášením se
k české národnosti v poválečném sčítání lidu. Jen pouhou lží ve
formuláři mění to, jak ji druzí mohou vnímat. Pro jiné se však příslušnost
k národu stává opěrným sloupem v nelehkém životě. Pro další bohužel i
důvodem k násilnostem. Předválečné soužití několika národů
v Československu pak opět pojmu národ bere onu sílu pro souzení jedince
dle jeho původu.
Autorka se nebojí čtenáře vystavit otevřeným výpovědím o
brutálním násilí, dostává ho též do blízkého setkání s bolestí, nenávistí
a prázdnotou, které Gertin život provázejí. A pokud nemluví Gerta, mluví
v ich-formě jiný vypravěč, ale ani tyto postavy neměly v důsledku
válečných a poválečných událostí šťastný život.
Román Vyhnání Gerty
Schnirch je perfektním impulsem pro uvědomění si zodpovědnosti za takovéto
činy, poukazuje na nesmyslnost kolektivní viny a opomíjené chyby české vlády a českého
národa. Připomíná vykořenění Němců žijících na území bývalého Československa
již po generace, poukazuje na poválečný úpadek Brna, dříve multikulturního a
rozvíjejícího se velkoměsta i díky práci Němců. Připomíná, že vina je na straně
jedince, nikoliv na straně skupiny. Zvláště v dnešní době, v době
vzrůstající nenávisti vůči cizímu a neznámému, vůči lidem většinou nevinným a
v nouzi, je tato kniha velmi aktuální.
Jak uvádí Gertina vnučka ke konci knihy v písemném apelu
na brněnskou radnici: „(…) Omluva
brněnské radnice podle našeho názoru bude spíše prostředkem, jenž s sebou
ponese dvě významná a aktuální poselství. (…) Nesměřuje k sebeobviňování,
nýbrž k odpovědnosti za dnešní a budoucí soužití lidí nejrůznějšího
kulturního a etnického původu. (…)“[1]
zdroj obrázku: http://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29103/big_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
[1]
TUČKOVÁ, Kateřina. Vyhnání Gerty Schnirch. 1. vyd. Brno: Host, 2009. ISBN
978-80-7294-315-9. Dostupné také z:
http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:b1128ad0-042d-11e5-a8ce-005056827e52
Žádné komentáře:
Okomentovat