Promiň, nevím, co je prohra,
jestli končím, když to vzdám,
nevím jestli už jsem u dna,
A když mi zase dojdou síly,
nevím, zda jsi tu pro mně.
A přátelé, i kdyby tu byli,
tak skončím zase ve tmě.
Za něco, za co nemohu, stále cítím bolest,
dívám se do tmy a můj mozek vypíná,
nenechám si ublížit, mám přece svoji čest,
teď vím, že je špatné se k někomu upínat.
Nechci tu zůstat a nechci být normální,
nechci si nechat pořád ubližovat.
Já dobře vím, že nejsi sentimentální,
ale nad vším tím s tebou budu dál uvažovat.
Nemohu nikam odejít, zároveň tu nechci zůstat
proto letím pryč v myšlenkách svých
užívám si tu výšku, pád bych nemohla ustát,
Je to nádhera, nemohu zadržet vzlyk.
Prožívám jen tu chvíli a tu nádheru,
o tom se nikdy nikomu z vás nezdálo,
jen tak si lítat a nemít v nikom důvěru,
takových krásných chvil je v mém životě pramálo.
Žádné komentáře:
Okomentovat