Dávno
tomu, co Pravda se zrodila,
tak
dlouho, že už to každý ví.
A
se sestrou Lží za ruce chodila.
Slíbily
si věrnost, ona jí.
Jenže
lhářka Lež mocnáře klamala,
a
nutila, by sloužili jen jí,
převzala
vládu a páteře zlámala.
Ale
to taky už každý ví.
A
dobří hlasatelé Pravdy,
hladí
si zjizvenou pleš.
Pravdu
nám ukradli, navždy,
ta
největší víra je v Lež.
A
Odvaha, jež kdysi ti vládla,
teď
umřela, prostě si chcípla,
zdviháš
Pokoře ochotně pádla.
Smrt
si jen odplivla, cynicky zívla.
Na
hrobech hrdinů, jež pro svou Lež padli,
kde
slabě hořké slzy mží,
pod
tíhou plivance rostliny zvadly,
Pravdy
jsou sliny – „Žili jen Lží!“.
A
přeje, ať každý hrdlem propadne,
podruhé,
třeba i po třetí,
a
plevel ať na hrobech nikdy nevadne,
žula
je pokrytá perletí.
V mrzuté době, příteli,
zbývá
jen v rohu bát se,
že
Pravdu jednou zastřelí,
Lež,
náš všemocný vládce.
Kdo
ví, jak to bude dál?
Budeme
žít nebo přežívat?
Stane
se, čeho ses bál,
a
„Pravdo“ budem Lži přezdívat?
A
Pravda, ta slábne,
nutí
tě žít,
než
úplně zvadne,
ona
i Cit.
Žádné komentáře:
Okomentovat