23. výročí úmrtí Karla Kryla

† 3. března 1994

Před třiadvaceti lety zemřel básník, zpěvák, kytarista a rozhlasový redaktor Karel Kryl ve věku nedožitých padesáti let.

Ač jeho jméno současné mladé generaci mnoho neřekne, pro vlnu našich tatínků a dědečků znamenal jasný symbol politického a ideologického odboje proti režimu.

Jeho písně obsahují opravdovou hloubku jinotaje i neskrytého významu, pomocí níž se snažil lidem uvězněným v socialistickém státě podávat pomocnou ruku na jejich cestě za znovuobjevením vlastní intelektuální integrity.

Nebál se navzdory perzekučním procesům zpívat i takové verše jako "V zástupu chátra zedraná, na stěně obraz tyrana..." nebo "Žene vás čert, zas jdete jako ovce...". Svá díla vydával ještě před okupací 68' a poté byl nucen emigrovat a písně interpretovat formou rádia Svobodná Evropa nebo tajnými dopisy.

Byl velkým přítelem Pavla Landovského, naopak nesoucítil s Václavem Havlem, který mu ani nepřišel na pohřeb, na který tehdy dorazilo přes čtyři tisíce lidí a konal se v kostele sv. Markéty v Praze. Hrad tehdy vyslal za delegáta pouze člena Kanceláře prezidenta Ivana Medka, jenž si za svou smuteční řeč vysloužil negativní ohlasy.

Mezi Krylovy nejznámější texty patří Bratříčku, zavírej vrátka!, píseň, která se stala symbolem nevole proti okupaci, nebo Anděl, jenž se stal prakticky lidovou písničkou.

Úplně první písničky, které Krylovi přinesly úspěch a díky nimž se zapsal do povědomí lidí, byly Píseň neznámého vojína a Marat ve vaně. Oběma texty šokoval a popudil tehdejší společnost.

Všechny písně, které byly zmíněné výše, najdete i s jejich texty níže.

Bratříčku, zavírej vrátka

Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci,

vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,

přijeli v hranatých železných maringotkách.

Se slzou na víčku hledíme na sebe,

buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe,

na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.

Prší a venku se setmělo,

tato noc nebude krátká,

beránka vlku se zachtělo,

bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,

nadávky polykej a šetři silami,

nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

Nauč se písničku, není tak složitá,

opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,

budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

Prší a venku se setmělo,

tato noc nebude krátká,

beránka vlku se zachtělo,

bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!

Anděl

 Z rozmlácenýho kostela

v krabici s kusem mýdla,

přinesl jsem si anděla,

polámali mu křídla.

Díval se na mě oddaně,

já měl jsem trochu trému.

Tak vtiskl jsem mu do dlaně

lahvičku od parfému.

A proto prosím, věř mi,

chtěl jsem ho žádat,

aby mi mezi dveřmi

pomohl hádat,

co mě čeká

a nemine,

co mě čeká

a nemine.

Pak hlídali jsme oblohu pozorujíce ptáky,

debatujíce o Bohu a hraní na vojáky.

Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,

to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

A proto prosím, věř mi,

chtěl jsem ho žádat,

aby mi mezi dveřmi

pomohl hádat,

co mě čeká

a nemine,

co mě čeká

a nemine.

Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,

já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice...

A tak jsem pozbyl anděla, on oknem uletěl mi,

však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

A proto prosím, věř mi,

chtěl jsem ho žádat,

aby mi mezi dveřmi

pomohl hádat,

co mě čeká

a nemine,

co mě čeká

a nemine.

Ignác

V Loyole Ignác píše Hamleta,

jenž mluví slova, slova, slova,

zrna jsou dávno v mouku semleta

a hrbáč havran hlízy klová.

Jsou slova básní v pokru prohraná

a dívky v hot-pants pivem zpité,

zříš lesklá pera v peří havrana

a kříž, jenž drží jezuité.

V zástupu chátra zedraná,

burlaci s písní jednotvárnou,

na stěně obraz tyrana,

krvavé hvězdy nad továrnou.

Na nebi visí oblaka

a měsíc svítí nad hvězdárnou,

v Gulagu bijí kulaka

a hvězdy stárnou, hvězdy stárnou.

Rudá je krev a tužka cenzora,

rudý je samet vazby spisů,

rudé jsou žilky v oku kondora,

rudá je barva kompromisu.

Jedově rudá barva minia,

pod rudým sluncem bubny znějí,

zní pochod do citátů z Plinia

pro školní výlet do Pompejí.

Je k pláči řeč, jež mluví frázemi,

protože slov a vět se bojí,

je k smíchu řád, jenž získán v zázemí,

zatímco chlapci v palbě stojí.

Jestliže důsledek je příčinou

a volnost cídí mříže pastí,

je rodná země možná otčinou,

však není vlastí, není vlastí.

V zástupu chátra zedraná,

burlaci s písní jednotvárnou,

na stěně obraz tyrana,

krvavé hvězdy nad továrnou.

Na nebi visí oblaka

a měsíc svítí nad hvězdárnou,

v Gulagu bijí kulaka

a hvězdy stárnou, hvězdy stárnou,

hvězdy stárnou, hvězdy stárnou ...

Pochod Gustapa

Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra

a správná příslušnost je víc, než v botě díra,

mámu jsme zapřeli a brácha zapřel tátu,

někdo se odstřelí a jiným zlámem hnátu,

Ďábel nás hnal a šli jsme jako ovce,

každý z nás znal, že zvěř se stane z lovce,

každý však šel a na chytrost měl štempl,

náš cíl se skvěl, jsi proti?

Pak jsi lempl!

Nad oči slepota, sám do uší dáš vatu,

je z tebe despota a syna dáváš katu,

k dobrému příteli zas obracíš se zády,

a když ho odstřelí? Po smrti dáš mu řády!

Žene vás čert, zas jdete jako ovce,

není to žert, už zvěř se stala z lovce,

přítel je skřet a nad rozumem víra,

vpřed! Jenom vpřed! Vpřed! Jenom vpřed!

Vpřed! Jenom vpřed!

A vpředu smrdí síra ...

Píseň neznámého vojína

Zpráva z tisku: 

Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína. 
A co na to Neznámý vojín?

V čele klaka, pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém,
černá saka a žena hrdiny
pod paží s amantem,
kytky v dlaních a pásky smuteční
civí tu před branou,
ulpěl na nich pach síně taneční
s bolestí sehranou.
Co tady čumíte? Vlezte mi někam!
Copak si myslíte, že na to čekám?
Co tady civíte? Táhněte domů!
Pomníky stavíte, prosím vás, komu?

A jednou za čas se páni ustrnou
a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet!
Pak se zvednou a hraje muzika
písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká
nad hrobem s lucernou.
Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout!
Copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!

Nejlíp je mi, když kočky na hrobě
v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co střílej’ po sobě
vůbec nic nemají.
Mňoukaj’ tence a nikdy neprosí,
neslouží hrdinům,
žádný věnce pak na hrob nenosí
Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?
Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!!

Marat ve vaně

Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty
dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než
stačila odvolat.

Pohled se odvrátí, Koperník v sutaně,
smrtka si obrátí Marata ve vaně,
stránka se otáčí, Koniáš zatleská,
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
smrt bývá nehezká.

®: Laskavé šero vám přikryje tvář s grimasou hrůzy,
ruka, jež před chvílí hladila ramena, zkameněla,
na nic je pero a k ničemu snář, zemřely Múzy,
to, že se nestřílí, smrt jenom znamená pro anděla.

Písnička dozněla, bytem je šatlava,
před vraty kostela uvidíš Václava,
drží se klepadla, hrobař si ruce mne,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
není to dojemné.

Cromwell má namále, Hus čeká na kata,
Smrtka má korále, korále ze zlata,
kříž staví Kristovi, Spartakus bez meče,
ranami nachoví, dívej se, člověče,
dívej se, člověče, dívej se, člověče!
®:

Johanku stříhají, ruka je zemdlená,
pacholci říhají, ocel je kalená,
pan Lincoln v divadle dívá se na scénu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
oděna v saténu.

Jesenin opilý chystá si oprátku,
Puškin si zastřílí, Tyl píše pohádku,
vidíš Fra Filippa, krev plivá do barvy,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Smrtka si obarví.

Kennedy ve voze proklíná raracha,
pohřebním na voze uvidíš Palacha
hmmm ...