Přijímačky na vysokou školu nemohou být snad nikdy příjemné, obzvlášť pokud se jedná o obor, který je velmi žádaný, přičemž univerzita přijme nakonec jen nevelké množství těch, jež se hlásili. A ano, psychologie je přesně takovým oborem. Stejně tak, jako se medicína považuje za náročnou co se týče průběhu studia, je psychologie považována za obor, kam se dostane jen málokdo. Drtivým soukolím písemných testů a následujících ústních pohovorů se dostane až k vysněnému zápisu kolem 6 % uchazečů. Ono číslo působí velmi hrozivě, ale je tu několik dalších faktorů, které by vás měli naopak pozitivně naladit a posunout k tomu, abyste se na školu spíše dostali než nedostali.
Zaprvé je to to, že se tam dá dostat. Zní to směšně? Samozřejmě, že vždy se někdo dostane, proč bych to tedy měl být zrovna já?!
Třeba proto, že sice je třeba komisi něčím zaujmout - nejprve pochopitelně skrze výborné výsledky v písemném kole - ale základ tvoří to, že si budete věřit. To dělá skutečně mnoho a najít si pak argumenty pro komisi, proč zrovna vy jste ti vhodní pro přijetí, je mnohem snadnější.
Sebevědomí a sebedůvěra jsou velmi podstatné věci v našem životě a jejich síla se projeví hlavně u tak těžkých zkoušek jako jsou třeba ty přijímací. Zapracujte na své sebedůvěře - připravte se na testy všemi možnými prostředky. A zapracujte na svém sebevědomí - i vy stojíte za to, abyste to zkusili, i vy jste dostatečně dobří na to, abyste to nemuseli vzdát. Přestože to třeba nakonec nezvládnete, pořád je tu šance dostat se v příštím roce. Nebo v tom přespříštím. Sama jedna vyučující nám před začátkem ústních zkoušek přiznala, že se na psychologii dostala až snad na pátý pokus. To, že nedáte přijímačky napoprvé, z vás nedělá automaticky neschopné a netalentované studenty. Neznamená to, že nemůžete jednou být skutečně dobrými psychology.
Pokud se dokážete upevnit v kramflecích tím, že si věříte, půjde to lépe. Ale na rovinu na druhou stranu říkám, že i tak to stále nebude snadná cesta, na to je nutné se připravit.
Takže zadruhé - sežeňte si nějaký přípravný kurz.
Pochopitelně vám přinese, pokud bude kvalitní, nutné znalosti - připomínám, že ty základní a mírně pokročilé - k absolvování zkoušek. Zároveň poznáte lidi, kteří mají také zájem se na onen obor dostat a sám lektor bude určitě osobou nějak s psychologií spjatou, ať už půjde o studenta, nebo přímo o již léta fungujícího odborníka. Já absolvoval kurz od Tutoru, konal se jednou za čtrnáct dní v sobotu v jednom z pražských gymnázií a měli jsme dvě lektorky, obě byly psycholožky, takže byly schopné říct lecjaké poznatky ze své praxe, zároveň měly samozřejmě potřebné znalosti.
Ale jak jsem již řekl, kurz vám nedá vše. Určitě i sám lektor vás upozorní na nutnost číst doporučenou literaturu, jejíž seznam vypisuje každá univerzita.
Tedy zatřetí - čtěte, čtěte a opět ještě jednou čtěte odbornou literaturu.
Ne, bez toho to bohužel, milí čtenáři, skutečně nejde. Kurz vám dá základní a rozšiřující přehled z jednotlivých podstatných oblastí psychologie, ale není to vše. Mohu potvrdit, že se v testech vedle jasných otázek týkajících se toho, co se doslechnete leckde na kurzu, objevili i otázky, na něž jsem znal odpovědi jen díky tomu, že jsem si je dříve přečetl v nějaké knize.
Dle mnoha hlasů je jakousi "biblí" uchazečů o obor psychologie obří bichle Psychologie od Atkinsonové. Jediné, co k ní mohu říci, je to, že jsem ji nečetl. Nevím, možná by mi ušetřila práci s čtením jiných knih, ale číst takto dlouhé knihy není má vášeň a viditelně jde načerpat znalosti i jinou cestou.
Já přečetl cca. 17 knih, každá se týkala trochu něčeho jiného. Je ale fajn, pokud komise po přečtení seznamu přečtené literatury sama vycítí, kudy se asi tak chcete vydat. Je mnoho směrů psychologie a horko těžko v profesním životě obsáhnete vše. Někdo chce být soudní psycholog, někoho zajímá spíše výzkum, jiní by rádi dělali toho "běžného" klinického psychologa (jako třeba já, ale prý to mnoho studentů během let studia pustí... tak uvidíme). Protože mě zajímá ona klinika, četl jsem především knihy z této oblasti (ale určitě z každé významnější nastudujte aspoň jeden titul) a některé komise na to zareagovaly.
Začtvrté - sežeňte si nějaké praxe.
Taky si říkáte, k čemu praxe, když jste sotva vylezli střední školu? No jo, ale nejen že se na VŠ nehlásí jen lidé vašeho věku, ale navíc potřebujete být přeci ti NEJ. Takže je potřeba si nějakou sehnat. Já skrze to kontaktoval naší výchovnou poradkyni a ta se následně ještě radila s panem ředitelem, přičemž mi byli nakonec nápomocni a měl jsem možnost mít dvě praxe. Jedna spočívala v dobrovolnictví v domově seniorů, druhá v něčem podobném v dětském domově. Třetí navíc k tomu jsem sehnal přes moji spolužačku, která mi doporučila obrátit se na člověka organizujícího dramatický kroužek pro děti s prvky dramaterapie. Všechny praxe mi něco daly, ano, taky jsem je původně považoval za nepříliš užitečné pro mě samotného, ale... je to prostě nutnost. Štvalo mě to, ale nedá se nic dělat. Rozhodně se o vaše praxe bude komise zajímat, s tím počítejte. Bez praxe vám komise hlavu neutrhne, ale body vám to nepřidá...
Zapáté - věřte si.
Že to už tady bylo? Bylo, jenže já to opakuji ještě jednou, neboť jde o velmi zásadní věc.
Zašesté - den přijímaček nechť je pro vás poklidný. Udělejte vše pro to, abyste se ten den nemuseli zbytečně stresovat. Každému pomáhá něco jiného, to nechám na vás.
Zasedmé - pokud se dostanete přes písemné testy, natrénujte si to, co budete u komise říkat.
Je jasné, že budete nervózní, že není příjemné sedět před skupinou znalých psychologů, kteří vám vidí až na dno duše (možná...), to oni vědí moc dobře. Ale je fajn - i pro váš vlastní klid - si přibližně rozvrhnout, co budete říkat. Je jasné, že se budou ptát, proč chcete psychologii studovat, dále na literaturu a praxe. Možná se vás budou ptát i na něco, co se týká znalostí, přestože to v popisu průběhu zkoušek neuvádějí! Takže určitě po absolvování písemek vše z hlavy nevypouštějte, může se to hodit. Na písemné můžete přijít oblečeni po svém, ale na ústní přijďte "slušně".
Zaosmé - věřte si. Což platí i zadeváté a zadesáté...
Není snadné projít všemi nástrahami, které jsou na cestě k cíli, ale pokud o obor skutečně stojíte, vyplatí se do příprav investovat čas a peníze.
Doufám, že vám tento článek přinesl užitečné informace, a pokud byste rádi věděli něco dalšího, ptejte se.
Otázky ohledně průběhu zkoušek přinesu v dalším článku opět v pátek.
Žádné komentáře:
Okomentovat