Christopher Paolini se narodil 17.
listopadu 1983 a již v patnácti letech začal pracovat na své první knize
čtyřdílné fantasy ságy „Odkaz dračích jezdců“ (dále jen „Odkaz“), Eragonovi.
Chtěl tomu snad osud, neboť se v mladém spisovateli objevil úžasný
literární talent, a zároveň jeho rodiče vlastní nakladatelství Paolini, jež
jeho knihu vydalo. Následovaly krátce po sobě zbylé tři díly tetralogie –
Eldest, Brisingr a Inheritance (anglicky „dědictví“, vydáváno bez českého
překladu).
Děj Odkazu se odehrává ve fiktivním
světě Alagäesii, jež je pobřežím nám neznámého kontinentu a jediným ostrůvkem
blahodárné zelené země v jinak pustém světě. Alespoň tak líčí své znalosti
o zbytku planety elfové. Alagaësie je sama o sobě tvořena čtyřmi většími celky,
jež můžeme nazvat „pseudostáty“: Království, Surda, Du Weldenvarden a Beorské
hory.
Vystupuje zde nesčetné množství
ras a druhů bytostí. Hlavní jsou rasy lidí, elfů, trpaslíků, urgalů a vymřelý
rod draků. Dále se zde můžeme setkat například s ra’zaky a kočkodlaky.
Lidé nemají žádné speciální
vlastnosti oproti nám, jsou hodní i zlí, mají potřeby a emoce na shodné úrovni,
jako my a ani vzhledem se nijak neliší. Jejich stupeň vývoje bychom mohli
(velmi nekorektně, jde-li o žánr fantasy) zařadit do našeho středověku. Vyskytuje
se tu obrovské množství cizích faktorů, ale vzhledem k technologiím a
stylu života se o fázi středověku jedná. Lidé obývají dvě monarchie, Království
a Surdu (viz níže).
Elfy přiřazuji k elfům
Tolkienovým – jsou vysocí, sliční, silní, moudří a nesmrtelní. Žijí
v lesích Du Weldenvarden (viz níže) a ovládají kouzla. Neumírají na věk
ani na nemoci.
Trpaslíci taktéž byli ve značné míře
inspirováni trpasličí rasou obývající Středozem v Tolkienově tvorbě. Žijí
v Beorských horách (viz níže), kde těží obrovské množství kamene, čímž
vznikají veliké podzemní síně, v nichž si stavějí svá města. Chrání se tak
před všemocným králem, který usiluje o jejich vyhubení.
Pro jasný podnět k vytvoření
urgalů nemusíme chodit daleko. Ani zde Paolini nezapomněl na Tolkiena. Urgalové
svým vzezřením nápadně připomínají Skurut’hai, bojové skřety pěstované ve
Středozemi v Železném Pase. Další podobnost můžeme shledat u Orků ve hře
World of Warcraft. Vzrůstem předčí lidi i elfy a v obličeji jsou šerední.
Jedinou odlišností jsou jejich dlouhé zahnuté beraní rohy vyrůstající z jejich
lebky, které nosí jako symbol síly a neohroženosti. U urgalů nastupuje
Paoliniho originalita. Na rozdíl od Tolkiena totiž tyto ohavné bytosti
nevyobrazuje jako typicky záporné, ale jako stejně proměnlivé, jako jsou lidé.
Nesoustřeďují se do žádného svého území, ale obývají veskrze celé Království a
vyhýbají se lidem.
Celý příběh je protkán a silně
vázán na někdejší existenci draků – kdysi velmi hojného a neohroženého druhu
inteligentních bytostí. Mají tři páry končetin a ocas, jedná se tedy o klasické
draky evropského typu – křídla na zádech, chodí po čtyřech nohách a mezi
zadníma nohama jim vyrůstá mohutný ocas.
Zlý čaroděj a bývalý dračí jezdec
Galbatorix sedí na trůně Království již více než sto let. Jde o klasické
vyobrazení typicky zlé postavy. Galbatorixova duše, způsob vládnutí a všechny
jeho činy jsou špatné – mají pokřivené morální účely a jsou proti všem
pravidlům dobré vůle.
Proti Galbatorixově Království
bojují zbylé tři územní celky. Prvním z nich jsou lesy Du Weldenvarden,
kouzelné prastaré lesy, coby domov nesmrtelných elfů. Toto plemeno se sem
uchýlilo v době, kdy Galbatorix nastoupil na trůn a vyštval je.
Druhé jsou Beorské hory,
nebetyčné horské masivy s městy vytesanými do svých útrob. Zde žijí
samozřejmě trpaslíci, jež odešli z Království již dlouho před elfy.
Skrývají se tu, aby unikli kouzlům čarodějného krále.
A třetí celek je Surda – vcelku
drobná monarchie na jihu od Království. Odešli sem lidé, kteří chtěli vzdorovat
Galbatorixovi a ustanovili Surdu za autonomní stát. S Královstvím jsou
v neutichající válce a snaží se podporovat Vardeny.
Vardenové jsou odbojem proti
království, který se rozrůstá nejen za jeho hranicemi, ale začíná pronikat i do
jeho vnitra – lidé, kteří nesouhlasí s krutovládou diktátora a hodlají
proti ní bojovat. Jsou mimořádně tajní, o jejich existenci se spíš vedou
legendy, než že by byla fakticky známá. Lidé v Království věří, že mezi
Vardeny spadají trpaslíci, elfové a Surďané. Pravda je však trochu jiná.
Vardenové jsou skupina nadnárodního rozměru, ale ne všichni trpaslíci nebo
elfové mezi ně chtějí patřit. Trpasličí král Hrothgar poskytl Vardenům útočiště
v Beorských horách a Surda Vardeny zásobuje naturáliemi. Elfové také přispívají.
Každý rok emigruje
z Království pár desítek lidí, aby se přidali do řad Vardenů a pomohli jim
sesadit tyrana. Někteří naproti tomu s Vardeny spolupracují přímo
v Království, aby ho v pravý čas mohli napadnout zevnitř.
V Odkazu se objevuje několik
desítek velmi zvláštních postav, které jsou nejen zajímavé, ale hlavně
originální a poskytují Paolinimu zadní vrátka při psaní budoucích děl. Zmíním
například bylinářku Angelu, která je známá po celém světě, ale nevíme proč, a
jejího kočkodlaka, který se vzal neznámo odkud a má tam někde spoustu vlivných
přátel. Rozhodně zde Paolini na nápadech nešetřil a byl schopen nám poskytnout
jistou duševní potravu, která zaujme a hlavně zachutná.
Eragon, ústřední postava celého
příběhu, je mladý chlapec – typicky kladná, ale z literárního hlediska
nikterak zajímavá postava. Chodí lovit a obstarává tak potravu pro svou rodinu.
Jenže kdesi v lese náhle nalezne dračí vejce a jeho svět se od základu
změní. Starý vesnický vypravěč mýtů Brom s ním podnikne důležitou cestu
napříč Královstvím, aby ho dostal do Tronjheimu – hlavního města trpaslíků
v Beorských horách a sídla Vardenů. Eragon má jakožto poslední dračí
jezdec poskytnout odboji nezpochybnitelnou výhodu. Po cestě je čeká mnoho
nesnází, a možná se k Vardenům ani nedostanou živi.
Konec Odkazu je stejně jako
spousta předchozích zvratů a událostí překvapivý, nečekaný a jde proti
vyšlapaným cestám minulých autorů. Nejednou jsem byl zaskočen a překvapen. Dává
to příběhu sílu a ono jisté genius loci neznáma.
Jenže jak to dopadne? Dostane se
Eragon k Vardenům a pomůže jim vyhrát bitvu proti Galbatorixovi? Přečtěte
si tuto ságu a dozvíte se to. Mohu vám ji vřele doporučit.
Je čtivá a napsaná takovým
stylem, který má onu tendenci se vás chytit a již nepustit. Knihy jsou celkem
tlusté, ale čtou se rychle a zaujmou.
Mladý spisovatel užil i několik
složitých slohových smyček, za něž před ním snímám klobouk a uznávám, že
dopomáhají k zajímavosti a čtivosti. Je schopen například průběžně
prokládat různé dějové linie, což využívá často, a dává tak celé koncepci onu
potřebnou šťávu.
I on má ovšem jistou nevýhodu ve
svém vypravěčství – často se uchyluje k popisu příliš drobných detailů,
zatímco důležitějším celkům nevěnuje dostatečnou pozornost a to přivádí zmatení
nebo nedodržení čtenářského kodexu, které je nepříjemné a pro čtenáře matoucí.
Další velké mínus sleduji
v neoriginálnosti nápadů. Jako čtenář fantasy literatury jsem nezřídka
postřehl ukradené náměty a již dávno známé věci. Ději jako takovému to
samozřejmě nevadí, ale hlodá v nás jakési „tohle už tu někdy bylo“.
Vykreslení Alagäesie je
mistrovské. Málokdy si dokážete skutečnosti představit tak dobře jako právě
v případě Odkazu. Se zatajeným dechem jsem se nechal unášet překrásnými
krajinami toho světa a bylo mi líto je opouštět. Složité geografické pravdy
napomáhají k představě celkem reálného světa.
Příběh obecně má dobrý spád, jeho
pružnost a rychlost je více než příjemná a dokazuje, že ne vždy musí být tlusté
bichle nutně zdlouhavé a nudné.
Vztahy mezi jednotlivými
postavami, jejich příbuzenské skutečnosti a jejich chování napovídají, že se
Paolini dokázal do situace zcela vcítit a chápat ji jako opravdovou realitu.
Odkaz jsem přečetl nejednou a rád
ho opět otevřu, abych se na vlnách moří omývajících Alagaësii nechal kolébat
písní o Eragonovi a Galbatorixovi.
Zdroj obrázku: http://sites.psu.edu/saupassion2/wp-content/uploads/sites/40606/2016/02/inheritance-covers.png
Žádné komentáře:
Okomentovat