První dojmy vysokoškolského studenta

Zásadních kroků každý uděláme v životě různé množství. Někdo má život bohatší na silné zkušenosti, někoho takové události míjejí a proplouvá životem v poklidu a bez větších výkyvů. Myslím, že jsem rozhodně ten druhý typ člověka, každopádně i u mě se nějaké ty přelomové zážitky dějí a vstup na vysokou školu mezi ně určitě patří.

Pro ty, kdo nevědí, co studuji (třeba si nepřečetli předchozí články z Deníku prváka), tak jsem studentem prezenčního studia oboru psychologie a jsem v prvním ročníku bakalářského programu. Univerzita je tedy pro mě něco zcela nového, stejně tak s tím související odstěhování se z domova na kolej, ale o té třeba někdy jindy, aby toho nebylo na začátek tak moc.

Shrnout první dojmy do nepříliš dlouhého článku je dost náročný úkol, přeci jen je toho mnoho a mnoho, ale pokusím se to nějak udělat. 

Asi by bylo dobré začít u toho, jaké jsou rozdíly mezi studiem na střední škole a škole vysoké. Rozdílů je tu rozhodně mnoho a jsou zásadní a pro všechny zvyklé na základky a střední vskutku přelomové. 

Už odpadá věc s každodenním ranním vstáváním, přednášky máte různě v průběhu dne, ano, mně se přihodilo, že musím v pondělí a úterý jít na kurz začínající již v půl osmé, na druhou stranu "hodiny" tu trvají vždy cca 90 minut a já mám poté dlouhou pauzu, případně úplné volno - nabízí se tedy teoreticky možnost onen případný spánkový deficit dospat, že ano... Také je tu určitá, byť omezená variabilita v tom, kdy do školy budete chodit. Předměty máme s jasně daným rozvrhem, ale nemusíte si je zapsat - buď vůbec, pokud to není povinný předmět, nebo si je necháte na jiný semestr, pokud jsou povinné. Tady je jen třeba upozornit, že pro zápis určitého předmětu je často nutné mít absolvovaný již jiný, takže tady je právě to omezení v tom, nakolik si můžete se vzhledem svého rozvrhu pohrávat. Dále je tu fakt, že některé předměty mají kromě přednášek (nepovinných) i semináře (povinné), kde je možnost se zapsat do určité seminární skupiny a těch bývá celá řada v různé dny a různé hodiny - tak tomu je standardně u tělocviku. Pokud tedy budete mít štěstí, zvolíte si seminární skupinu po svém tak, jak budete jen chtít, může se ale samozřejmě stát i to, že vámi vytoužená bude již plná. Pak se nedá nic dělat a budete muset vzít to, co je. 

Přednášky probíhají tak, že přednášející vykládá určité téma, můžete pokládat otázky, jsou i tací vyučující, kteří pokládají otázky do publika studentů a chtějí komunikovat, na druhou stranu jsou jiní vyučující, ti si odvykládají své, odpoví na položené otázky a tím to končí. Na seminářích probíhá práce více kolektivně, ale o těch ještě toho mnoho nevím, takže se k nim vrátím třeba v nějakém pozdějším článku. Přednášející ví, že jste dospělí, takže tak s vámi i jedná. Respekt ke studentům (ale samozřejmě i respekt k vyučujícím) jsem zatím viděl na všech kurzech. Pokud vám tedy vadí být těmi, na které se běžně o hodiny křičí, tak tady se toho nedočkáte. Prostě jste uvědomělí a dospělí, slušnost je tu oboustranná. 

Domácí práce nejsou vyžadovány na všech kurzech, jen někde. Je to prostě vaše zodpovědnost, stejně tak to, jak si naplánujete zkouškové a jak pilně se na testy připravíte.

Abych ale přešel od prostého popisu k nějakému zážitku - něčemu více živému... (případné otázky na organizaci studia na VŠ pokládejte do komentářů, ale pozor, jsem tam jen chvilinku... možná spíš poradí zkušenější).

Cítím se na vysoké škole lépe. Svobodněji, příjemněji. Chodit do školy je mi mnohem milejší než na střední. Je tu znatelná úleva v tom, co musíte a kdy to musíte, práce na studijních výsledcích je přeložena opravdu do mých rukou, nejsem do ničeho tlačen - naopak se očekává nějaká vlastní iniciativa, která bude případně pedagogy oceněna a podpořena. Jsem respektován jako dospělá osoba a obecně platí, že se mezi tak smýšlejícími lidmi i pohybuji. Přechod mezi základní a střední školou byl znatelný v tom, že se dostanete mezi vám bližší lidi, dostal jsem se tam, kde jsem chtěl být a kde jsem chtěl studovat, je to posun v tom, co chcete jednou dělat. Vysoká škola je hodně o tom posunu ve smyslu osobní zodpovědnosti - co si nezařídíte nebo neuděláte vy, tak nebude a je to jen váš problém a budete za to pykat. Ano, na střední to tak taky je, ale... prostě to není o tom, že za to opravdu ručíte sami. Stále tu jsou učitelé, kteří vás do něčeho tlačí, valí na vás hromady domácích prací a tak dále. Samozřejmě je třeba lidi k té zodpovědnosti nějak dovést, ale někdy si říkám, zda je toto ta nejlepší cesta a zda by nestálo za to to změnit. 

Posun v myšlení je i díky tomu, že jsem začal bydlet mimo domov, konkrétně na koleji. To dá člověku taky hodně. Najednou musím celý den trávit někde jinde, než jsem byl zvyklý po celý můj předchozí život, nejsou tu lidé, které znám. Sám si nakoupit, sám si vše zařídit. Ať máte doma jakékoliv množství povinností, žít sám (byť samozřejmě s podporu rodičů v podobě financí) posune potřebu výše vaší osobní zodpovědnosti ještě někam dál. 

Jsem zvědav, co dalšího mi studium (kromě znalostí a snad i vytouženého diplomu...) přinese. Pokračování tohoto tématu, vyprávění o vysoké škole, se dočkáte zase další pátek.