Když se chřtán tvořený muži
v černých uniformách otevřel, vykoukla hubená a nízká stará žena.
Šedočerné lokny jí padaly z hlavy až k ramenům. Oči se jí decentně leskly
namalovanou modrou barvou. V naducaných rudých rtech měla zapálenou
cigaretu, kterou vyjímala zásadně jen palcem a prostředníkem, když chtěla
mluvit. Nosila stařecký svetr a dlouhou staromódní sukni. Přes krk si přehodila
šátek, který jí padal na záda, přes ramena až k loktům.
„Vítám tě, Sunno!“ řekla vřele.
„No tak ji pusťte, vy gorily nerudný!“
Vešli jsme do jejího bytu. Nebylo
na něm nic zvláštního, obyčejný babičkovský byt se spoustou kraječek a ozdůbek.
Ve vitrínách měla vystavený drahý porcelán a slony s choboty nahoru. Někdy
kýčovité vybavení působilo zvláštním dojmem. Skoro se až nechtělo věřit, kdo tu
bydlí.
Zavedla nás do prostorné kuchyně
se stolem a pěti židlemi uprostřed. Na stole se válela ohromná hromada papírů,
popelník a několik propisek. Když nám vysunula židle, sedli jsme si.
V jejím bytě nebyl ani jeden
člen ochranky. Nikdo jí tu nerušil, byla tu sama, nesledovaná,
neodposlouchávaná, nehlídaná. Na deset mužů přede dveřmi se dalo snadno
zapomenout.
Odklepávala popel do popelníku a
příjemně se na nás usmívala. „Co vás za mnou přivádí?“
Sunna měla kamenný výraz, vlastně
ho měla už od rána a dosud se nezměnil. Ani v tak příjemném prostředí,
jako je Kasiopein byt. Podívala se na ní a řekla strohým tónem: „Eridanus včera
večer zemřel.“
Kasiopea se zašklebila a
odcvrnkla popel. Nadechla se, jako kdyby měla skočit do vody. Pak řekla: „Ano,
já vím.“
Zavládlo ticho. Sunna v sobě
určitě dusila tisíce emocí, nejraději by křičela a nadávala. Ale nemohla. Pro
Kasiopeu to znamenalo novou překážku, již musí zdolat. Sunna si sundala brýle.
Trochu mě to zmátlo, tohle ona nedělala. Podívala se důležitě na Kasiopeu. „Kdo
to byl?“ zeptala se.
Stařena se zvedla od stolu,
otevřela kredenc a vyndala misku muffinů. Položila ji na papíry na stole a
řekla: „Nabídněte si. Jsou dnešní.“
Sunna si opět nasadila brýle.
Tohle bude na dlouho. Hnědé hromádky zapečeného sladkého těsta s kousky čokolády
a rozinek. Byl jsem velmi hladový, od rána jsem jedl jenom buráky
z automatu. Dal jsem si jedno to slastné požehnání z misky. Ale dal
bych si raději koláček, pořád na něj mám chuť.
„Chutná ti?“ zeptala se mě a
hodila po mně očkem.
„Ano, jsou vynikající,“ odpověděl
jsem horlivě, až jsem se začervenal. Kdo mohl tušit, že vůdkyně gangu peče
muffiny.
„Ano, já vím.“ řekla stroze. Asi
to byla její oblíbená věta.
Zatímco jsme mlčeli, Sunna se ke
mně nahnula a nastavila dlaň. Dělala to vždy, když si chtěla zapálit cigaretu.
Krabičku jsem u sebe nosil já. Jenže tentokrát ne. Zapomněl jsem ji doma
v ranním spěchu. Zakroutil jsem hlavou. Bez změny tváře se otočila zpět a
Kasiopea na ni už čekala s nataženou rukou, v níž držela svoji
krabičku. „Dej si.“ pobídla jí.
Sunna si jednu vytáhla a zapálila
si ji Kasiopeiným zapalovačem. Kuchyně se zaplňovala modrým kouřem.
„Víte, já jsem tu pořád sama,“
řekla Kasiopea po chvíli. „Málokdo za mnou přijde a ještě míň lidí Andromedes
pustí dál. Jsem vděčná za každou návštěvu.“
„I s námi měl problém,“
odpověděla Sunna.
„Musím s ním promluvit,“
řekla stařena. „Takhle mě brzy dožene k šílenství. Ale má pravdu, že je
málo času a je potřeba vyřídit tohle všechno.“ roztáhla ruce, aby naznačila, že
tím myslí papírování.
„Eridanus,“ začala znovu Sunna,
„byl otráven.“
Kasiopea se netvářila překvapeně,
ani kdy říkala: „Otráven, říkáš.“
Sunna kývla. „Kým?“
Kasiopea jí neodpověděla. Jen dál
seděla a kouřila. „Ví se, čím byl otráven?“ zeptala se. Sunna zavrtěla hlavou.
„Takže neví. Jsem zvědavá, na co přijdete. Předpokládám, že je ve vaší pitevně,
ne v naší.“
„Ano,“ odpověděla Sunna, „stalo
se to na našem území.“
„Já vím,“ usmála se na ní
Kasiopea, „nic ti nevyčítám, Sunno. Jednala bych stejně. A kdo pitvu vede?“
„Pegas a Orion,“ odvětila Sunna.
Pak se trochu zarazila a dlouho nepotáhla z cigarety.
„Tak Pegas a Orion,“ opakovala
stařena s pohledem do neznámé dálky. „Doufám, že na to přijdou co
nejdřív.“
Sunna se rozhlédla, jestli někdo
neposlouchá nebo nesleduje. Pak se nahnula ke Kasiopee a zašeptala: „Já vím, že
ty víš, kdo to udělal. Řekni mi to. Prosím. Udělám cokoliv, abych ho dostala.“
Kasiopea se podruhé zvedla a
přešla k lince, aby měla od Sunny větší odstup. Podívala se na ni
důležitým a vážným pohledem. „Vím, kdo to byl. S největší
pravděpodobností. Hledala jsem ho celou noc, ale zdá se, že zmizel. Můžeš ho
vypátrat. Ale něco za něco, Sunno, něco za něco.“ dlouze potáhla
z cigarety a vyfoukla mohutný modrý dým. „Jo, něco chci na oplátku.“
„O co jde?“ zeptala se Sunna.
S něčím takovým počítala.
„Je mnoho informací, které mám,“
řekla stařena a pomalu přešla z jednoho konce kuchyně na druhý, „opravdu
mnoho. Ale některé nemám. A je taky spousta míst, kam nedosáhnu. Moji lidé jsou
buď příliš hloupí nebo příliš mnoho věcí vědí. Je nebezpečné na takovou misi
vyslat někoho z mých. Potřebuji dostat jednu osobu, Sunno. Potřebuju jí
přímo tady, tam kde sedíš, potřebuju, aby se dostala sem,“ milá a hodná babička
se začala rozčilovat, měnila se v dravou a cílevědomou bestii. „Mrtvá nebo
živá, na kousky nebo celá. Prostě jí nemůžu nechat volně pobíhat po světě.“
„Kdo je to?“ ptala se Sunna se
zatajeným dechem, i když věděla, o kom je řeč.
„To jméno znáš, má milá.“
odpověděla Kasiopea vlídně a usmála se.
„Juno.“ řekla rozhodně a rázně.
„Ano, Juno hledám už dlouho. Vím,
že je někde ve Státech. Nevím, kde. A i kdybych věděla – je to nejnebezpečnější
žena, jakou znám,“ odklepla popel z cigarety, „nevyslala bych tam nikoho z
mých. Prý se opevnila v nějaké vile. Koupila nejdražší bezpečnostní systém
na světě od Konkurenta. Ví toho příliš. Unikla mi a už půl roku po ní tápu jako
po dýmu. Uniká mi mezi prsty. A teď už ani necestuje, zavřená doma je méně
zranitelná. Spolupracuje prý s Jupiterem, ale ten mě nenávidí. Juno musíte
zabít,“ řekla rozhodně, „Pak vám dám informaci, kterou hledáte.“
„Mám tedy nastrčit své vlastní
lidi, aby umírali kvůli tvému byznysu?“ Sunnina slova zněla v ostrých a
tvrdých tónech. Nelíbilo se jí to.
Kasiopea se lehce usmála a s klidem
pronesla: „Prosím tě o to.“
Sunna němě pomalu kývla. Musela
se s tím smířit. Tohle byla Kasiopeina cena. Zabít, zničit, zlikvidovat
Juno, čelní představitelku podsvětního odboje proti drtivé moci Kasiopei. Tu,
která stmelila dohromady Jupitera a Canise a poštvala je proti Kasiopee a
Andromedovi. Tu, která vytvořila kolos v těchto končinách zvaný Konkurent.
Chápu, že Juno leží Kasiopee v žaludku. A chápu, že se jí chce zbavit.
Jako ohavného trnu v oku, bez kterého nemáte ten pravý rozhled, jaký
chcete. A nyní je tu možnost, jak ho vyjmout.
Kasiopea si znovu sedla. „Jsem
ráda, že si rozumíme, zlatíčko.“ Stále se usmívala jako ta nejmilejší babička.
Jako by prosila vnučku o nákup surovin na koláčky. Ne o vraždu. Jako by nešlo o
životy. Ano, nakup prosím droždí, mléko a mouku. A nějaký jam. Dal bych si
koláčky s jamem.
Sunna típla zbytek cigarety o
popelník. S neurčitým výrazem ve tváři se zvedla a řekla: „Setkáme se brzy
znovu, Kasiopeo.“
„Čím dříve, tím lépe.“ odpověděla.
Žádné komentáře:
Okomentovat