Jsem ve zvláštní době. Kolem sebe slýchávám, jak je super, že gayové a lesby jsou na jedné lodi s heterosexuály, vidím iniciativy proti domácímu násilí, proti sexismu, proti nerovnosti pohlaví. Asi všichni mi odkývají, že fyzická agrese je dnes chápána jako něco nepřijatelného, méně přísně vzato pak tak, jako řešení méně vhodné, v případě fyzického napadení bezbranných, slabých - jako jsou třeba nemocní lidé, starší lidé a tak dále - bývá lidem zle z pachatele takového činu. Avšak jak je tedy pak možné, že bití dětí, které jsou také bezbranné, slabé a plně vázané na své rodiče, chápeme jako něco běžně rozšířeného?
Nechci teď vytvářet nějaké katastrofické scenérie a scénáře. Ne, fyzické trestání dětí není podle mě chápáno tak, jako dříve. Už se na to nedíváme všichni jako na něco v pořádku. Jsou rodiče, kteří se toho snaží vyvarovat. Asi obecně lze říci, že není rodičům moc příjemné tohle svým dětem udělat, i když v tomhle budou bohužel i ty výjimky, kdy nad tím rodiče moc nepřemýšlí. A je jasné, že bude takové chování vyrůstat i z jakési frustrace, únavy, nevědomosti toho, co dělat s tím zlobivým dítětem dál.
Ale i přesto je to stále přijímáno jako něco, co se běžně děje. Jak je možné, že je pro nás, pro tuto společnost, přijatelné se takto k dětem chovat? Copak bychom odkývali, kdyby manžel dal facku svojí manželce, že dělá něco, co se jemu nelíbí? Je pro nás přijatelné odsouhlasit chování vnukovi, který propleskne svoji nemocnou babičku, že zase povídá nějaké nesmysly? Kde se stala chyba, že fyzická konfrontace s ostatními je nám proti srsti, ale dát pohlavek nebo přes zadek dítěti je vcelku běžně rozšířená výchovná metoda?
Je to dané tím, co je ve společnosti zakotveno jako normální. Jiné řešení této otázky asi nevidím. Ale stejně, jako nám dnes nepřipadá z racionálních důvodů nesprávné to, pokud manžel uhodí svou choť, tak stejně tak by nám nemělo připadat ze stejných důvodů správné to, pokud tak udělá svému vlastnímu synovi, vlastní dceři.
Mimo důvod, jakým je bezbrannost dítěte a jeho nutný vztah s vychovateli, je dalším důvodem jeden velký balík, který je naplněn následky, jež pravděpodobně výchovu, která bití dítěte obsahuje, provázejí.
V týdeníku Respekt bylo před ne až tak dlouhou dobou uvedeno shrnutí studie, která dala dohromady výsledky předešlých studií. Šlo tedy o jakousi meta-analýzu předchozích výzkumů, ty se konkrétně všechny věnovaly následkům toho, když rodiče svým dětem v rámci výchovy občas dají přes zadek. Tedy, jak se asi shodneme, celkem neproblematický fyzický trest, protože na zadku jsou masivní svaly a je tam absence nějakých orgánů, tedy není tu nebezpečí nějakého zranění. A není, doufám, našim přáním způsobit dítěti vysloveně modřiny, takže ne, není to pro dítě z hlediska jím prožívané bolesti nic tak hrozného.
Jenomže i přes tyto neproblematické následky takového naplácání na zadek se v této meta-analýze prokázalo, že 13 ze 17 dřívějších studií má za výsledek zaznamenatelný vliv takového chování rodiče na dítě, navíc tyto vlivy vedou k negativnímu ovlivnění dítěte. Shrnuto a podtrženo, studie ukázala, že děti, kterým rodiče sem tam dají přes zadek, bývají v dost případech více agresivní, vykazují více antisociálního chování a psychických problémů různého rázu, dále mají zhoršený vztah s rodiči a jsou méně kognitivně schopné, mají menší morální internalizaci (tedy méně si zvnitřňují, berou za své to, co se má a nemá) a nižší sebevědomí. Dle mého názoru tedy nic pěkného, navíc se prokázalo také to, že stejné následky má tzv. fyzické násilí, to ovšem přináší výše představené následky ve větší síle, co se tedy týče následků na dítěti obecně, jsou stejné, jen u toho občasného nařezání to není tak horké.
Není to tak horké. Je dobré to bagatelizovat? No pokud chcete mít dítě, které si stejně nebude myslet po morální stránce to, co do něj, vlastně někdy tedy i doslovně, vtloukáte, které bude více agresivní a tak... tak asi ano. Ne, dobře. Teď vážně.
Protože tato studie má jedno zásadní omezení, i když ani tak by se to nemělo brát na lehkou váhu. Většina výsledků, které zhodnotila a dala do toho svého závěrečného, totiž pochází ze studií, které vyzpovídaly buď již dospělé lidi, případně jen sledovaly, kolik se čeho vyskytne a jak často je to pak pospolu. Naprosto doslovně řečeno - neprokázalo se, že by naplácání na zadek přímo a jasně vedlo dejme tomu k té agresivitě dítěte. Prokázáno však bylo, že pokud rodiče plácají dítě přes zadek, tak pak v dost případech je toto samé dítě agresivní. Není tu dokázána kauzalita, není tu vůbec řečeno, co je příčina a následek. Autoři meta-analýzy kriticky poukazují na to, že to může být i obráceně - více zlobivé děti dostanou víc na zadek, než ty hodné, které nejsou tolik agresivní.
Mimo toto varování je však potřeba opáčit, že se sem tam mihly i studie, které tito autoři zaznamenal a které ukazují, že z dlouhodobého pozorování vyplývají víceméně ty samé výsledky, jako ze studií, které pracovaly jen s tím jakýmsi společným výskytem chování rodičů a dětí.
Ukazuje se tedy, že je tu nemalé riziko, že tímto chováním rodiče svým dětem pěknou budoucnost skutečně nepřipravují. Můžeme se dohadovat jak chceme, ale jakýsi Damoklův meč tu nad námi stále visí. Jakýsi ne úplně jasný, ale přeci důkaz, že tu něco dost nehraje.
Vezměme si to i po té stránce mimo psychologii a výzkum. Líbilo by se vám, kdyby vás vaše milovaná polovička občas ohnula přes koleno a pořádně vám dala na zadek? Vynechme teď ty úsměvné myšlenky na to, že to pro někoho může být vzrušující součást sexu, proč ne ostatně, ale teď mluvím k těm ostatním. Bylo by to v pohodě? Dokázali byste uhodit toho druhého? Je v pohodě dát dítěti takový pohlavek, že to hlasitě pleskne, čehož jsem byl dnes svědkem v jednom supermarketu? Copak tu není nebezpečí, že tomu dítěti ublížíme? Copak nechcete mít potomky, které budou v pohodě s vámi, se sebou, s ostatními?
Tak proč to děláte vlastním dětem?
PS: Případné zájemce o plný text zmiňované studie odkazuji na možnost ozvat se mi na Facebook Literárního doušku nebo třeba sem do komentáře. Rád poskytnu přístup.
Nechci teď vytvářet nějaké katastrofické scenérie a scénáře. Ne, fyzické trestání dětí není podle mě chápáno tak, jako dříve. Už se na to nedíváme všichni jako na něco v pořádku. Jsou rodiče, kteří se toho snaží vyvarovat. Asi obecně lze říci, že není rodičům moc příjemné tohle svým dětem udělat, i když v tomhle budou bohužel i ty výjimky, kdy nad tím rodiče moc nepřemýšlí. A je jasné, že bude takové chování vyrůstat i z jakési frustrace, únavy, nevědomosti toho, co dělat s tím zlobivým dítětem dál.
Ale i přesto je to stále přijímáno jako něco, co se běžně děje. Jak je možné, že je pro nás, pro tuto společnost, přijatelné se takto k dětem chovat? Copak bychom odkývali, kdyby manžel dal facku svojí manželce, že dělá něco, co se jemu nelíbí? Je pro nás přijatelné odsouhlasit chování vnukovi, který propleskne svoji nemocnou babičku, že zase povídá nějaké nesmysly? Kde se stala chyba, že fyzická konfrontace s ostatními je nám proti srsti, ale dát pohlavek nebo přes zadek dítěti je vcelku běžně rozšířená výchovná metoda?
Je to dané tím, co je ve společnosti zakotveno jako normální. Jiné řešení této otázky asi nevidím. Ale stejně, jako nám dnes nepřipadá z racionálních důvodů nesprávné to, pokud manžel uhodí svou choť, tak stejně tak by nám nemělo připadat ze stejných důvodů správné to, pokud tak udělá svému vlastnímu synovi, vlastní dceři.
Mimo důvod, jakým je bezbrannost dítěte a jeho nutný vztah s vychovateli, je dalším důvodem jeden velký balík, který je naplněn následky, jež pravděpodobně výchovu, která bití dítěte obsahuje, provázejí.
V týdeníku Respekt bylo před ne až tak dlouhou dobou uvedeno shrnutí studie, která dala dohromady výsledky předešlých studií. Šlo tedy o jakousi meta-analýzu předchozích výzkumů, ty se konkrétně všechny věnovaly následkům toho, když rodiče svým dětem v rámci výchovy občas dají přes zadek. Tedy, jak se asi shodneme, celkem neproblematický fyzický trest, protože na zadku jsou masivní svaly a je tam absence nějakých orgánů, tedy není tu nebezpečí nějakého zranění. A není, doufám, našim přáním způsobit dítěti vysloveně modřiny, takže ne, není to pro dítě z hlediska jím prožívané bolesti nic tak hrozného.
Jenomže i přes tyto neproblematické následky takového naplácání na zadek se v této meta-analýze prokázalo, že 13 ze 17 dřívějších studií má za výsledek zaznamenatelný vliv takového chování rodiče na dítě, navíc tyto vlivy vedou k negativnímu ovlivnění dítěte. Shrnuto a podtrženo, studie ukázala, že děti, kterým rodiče sem tam dají přes zadek, bývají v dost případech více agresivní, vykazují více antisociálního chování a psychických problémů různého rázu, dále mají zhoršený vztah s rodiči a jsou méně kognitivně schopné, mají menší morální internalizaci (tedy méně si zvnitřňují, berou za své to, co se má a nemá) a nižší sebevědomí. Dle mého názoru tedy nic pěkného, navíc se prokázalo také to, že stejné následky má tzv. fyzické násilí, to ovšem přináší výše představené následky ve větší síle, co se tedy týče následků na dítěti obecně, jsou stejné, jen u toho občasného nařezání to není tak horké.
Není to tak horké. Je dobré to bagatelizovat? No pokud chcete mít dítě, které si stejně nebude myslet po morální stránce to, co do něj, vlastně někdy tedy i doslovně, vtloukáte, které bude více agresivní a tak... tak asi ano. Ne, dobře. Teď vážně.
Protože tato studie má jedno zásadní omezení, i když ani tak by se to nemělo brát na lehkou váhu. Většina výsledků, které zhodnotila a dala do toho svého závěrečného, totiž pochází ze studií, které vyzpovídaly buď již dospělé lidi, případně jen sledovaly, kolik se čeho vyskytne a jak často je to pak pospolu. Naprosto doslovně řečeno - neprokázalo se, že by naplácání na zadek přímo a jasně vedlo dejme tomu k té agresivitě dítěte. Prokázáno však bylo, že pokud rodiče plácají dítě přes zadek, tak pak v dost případech je toto samé dítě agresivní. Není tu dokázána kauzalita, není tu vůbec řečeno, co je příčina a následek. Autoři meta-analýzy kriticky poukazují na to, že to může být i obráceně - více zlobivé děti dostanou víc na zadek, než ty hodné, které nejsou tolik agresivní.
Mimo toto varování je však potřeba opáčit, že se sem tam mihly i studie, které tito autoři zaznamenal a které ukazují, že z dlouhodobého pozorování vyplývají víceméně ty samé výsledky, jako ze studií, které pracovaly jen s tím jakýmsi společným výskytem chování rodičů a dětí.
Ukazuje se tedy, že je tu nemalé riziko, že tímto chováním rodiče svým dětem pěknou budoucnost skutečně nepřipravují. Můžeme se dohadovat jak chceme, ale jakýsi Damoklův meč tu nad námi stále visí. Jakýsi ne úplně jasný, ale přeci důkaz, že tu něco dost nehraje.
Vezměme si to i po té stránce mimo psychologii a výzkum. Líbilo by se vám, kdyby vás vaše milovaná polovička občas ohnula přes koleno a pořádně vám dala na zadek? Vynechme teď ty úsměvné myšlenky na to, že to pro někoho může být vzrušující součást sexu, proč ne ostatně, ale teď mluvím k těm ostatním. Bylo by to v pohodě? Dokázali byste uhodit toho druhého? Je v pohodě dát dítěti takový pohlavek, že to hlasitě pleskne, čehož jsem byl dnes svědkem v jednom supermarketu? Copak tu není nebezpečí, že tomu dítěti ublížíme? Copak nechcete mít potomky, které budou v pohodě s vámi, se sebou, s ostatními?
Tak proč to děláte vlastním dětem?
PS: Případné zájemce o plný text zmiňované studie odkazuji na možnost ozvat se mi na Facebook Literárního doušku nebo třeba sem do komentáře. Rád poskytnu přístup.
Žádné komentáře:
Okomentovat