Odkud duje vítr anti-demokracie?

O současné tuzemské politické krizi bylo napsáno mnoho. Zpravodajské servery ze sebe chrlí články, rozhovory, on-line živé zpravodajství, názory, komentáře, Facebook se zaplňuje bouřlivými i méně bouřlivými komentáři lidí k nynější situaci. Přijde mi ale, že se tu něčemu nevěnuje pozornost. Jakémusi zásadnímu srovnání, které mě dnes napadlo a přijde mi dost podstatné.

Mnoho lidí v současné době zažívá jakousi nejistotu. Nedůvěru. Nevěří médiím, protože ta pracují pro elity či politiky. Nevěří vládě, protože ta je poplatná Evropské unii a nevěří Unii, protože té jde jen o vlastní prospěch a diktuje si své. Nevěří elitám, protože jim jde o jejich tajné plány a jejich majetky. Nevěří humanitnímu vzdělání, protože je zbytečné. Bojí se nucené islamizace, přílivu cizí kultury do naší země a do Evropy. Bojí se nadměrného vlivu západní Evropy, která u nás tahá nitky skrze EU. Odmítají NATO. Je tu odpor k současným vládcům a horní vrstvě, lidé chtějí konec politické korektnosti, chtějí v čele států vidět lidi, kteří jsou jako oni. To se ostatně ukázalo v USA při zvolení Trumpa, naopak ve Francii lidé vyslyšeli slova naděje a optimismu Emmanuela Macrona, která při rozhodování se ve volbách přehlušila děsivé prognózy a vlastenecké a nacionalistické hlasy Marine Le Pen. 

Ostatně, právě od těchto francouzských prezidentských voleb a závěrečného lidového rozhodnutí v druhém kole se mohu odrazit. Je zajímavé, že i přes rozšířený odpor k současnému stavu politiky a k lidem, kteří jsou jejími hlavními protagonisty, si Francouzi zvolili právě Macrona. Ale proč? Však je to bývalý bankéř, působil ve vládě Hollanda... Proč si někoho takového zvolit?

Dle mého je to proto, že nabídl skutečný program. Nestavěl své obhajoby jen na odporu proti Le Pen, ale naopak použil její taktiku a přizpůsobil si ji svým idejím - dokázal lidem stejně jako ona něco nabídnout. Jen namísto strachu a potřebě se bránit nabídl otevřenost a slibnou budoucnost. A navíc mu pomohlo rozhodně i to, že Le Pen není jen tak nějaký bojovník proti establishmentu, ale člověk ze strany antižidovské, strany s fašistickou minulostí, a byť se vůči tomuo sama vyhranila, asi ji to nedokázalo zachránit před podezřívavostí voličů, co by dokázal takový prezident zemi nakonec přinést.

A tohle je to, co podle mého některým z nás, z Čechů, chybí. Ten reálnější náhled na věc. Někdy mám dojem, že se všichni oháníme Orwellem, strachem z toho, že nás někdo sleduje, ovládá, že ztrácíme a budeme ztrácet vlastní svobodu, ale neuvědomujeme si, že to skutečné nebezpečí, byť nynější vláda přinesla významné restrikce v osobní svobodě, například zákon zakazující kouření v restauracích (ať je jakkoliv rozumné, stále to omezení je), nemusí ani tak moc plynout odtud, od vlády, od Unie, ale od těch, kteří stojí proti ní.

Ano, tak například Spojené státy jsou velmoc stejně jako Rusko. Ano, EU se tomuto modelu velmoci a přesile západních států Evropy může pomalu blížit, či dokonce už se takovým celkem stala. Ale je tu přeci zásadní rozdíl - i přes jakékoliv restrikce, zákony a směrnice tu stále máme možnost bránit se. Můžeme svobodně nesouhlasit, můžeme veřejně kritizovat, a to dokonce i velmi ostře. Ve volbách můžeme rozhodnout, kdo usedne v EU za nás, za občany. V krajním případě můžeme toto území opustit a přestěhovat se. Jistě, nejde před těmito morálními problémy jen utíkat, je třeba jim čelit. Ale skutečně EU a USA představují takový problém? Není ohrožením demokracie spíše Rusko, kde je opozice zatýkána a podivným způsobem odsouzena, kde v Čečensku aktuálně fungují jakési koncentrační tábory pro gaye, kde je obecně v celé zemi svoboda těchto lidí ohrožena? A co Čína, kde uprchlíky z KLDR vracejí přes hranice zpět a obyvatelé jsou otravováni zplodinami, přičemž toho znečištění nikdo moc neřeší? Co si pak asi můžeme myslet o těch, kteří stojí při těchto zemích, brání je a kritizují právě EU a NATO, kritizují nevládní organizace, které se snaží pomáhat a nikomu pod hrozbou, ať už otevřenou či skrytou, nevyhrožují restrikcemi?

Není snad větším nebezpečím než směrnice o pojmenování pomazánkového másla a tvaru banánu, případně požadavky na imigrační politiku, které jsou svým způsobem zásahem do naší politiky, avšak není tedy tím větším ohrožením nakonec náš vlastní prezident, který popírá platnost Ústavy ČR, který se paktuje s Čínskou lidovou republikou, do které nyní odjel na návštěvu a navíc se tam sejde s ruským prezidentem? Není ohrožením naší morálky ministr financí, který lže, pravděpodobně i okrádá stát a ovládá média? Není přeci možné tyto lidi bránit tím, že je to celé předvolební boj a že nejsou jediní, kdo takovou špinavou práci dělají. Ano, taky si myslím, že toto je tak trochu předvolební boj, jelikož ČSSD preference klesají a u ANO stoupají a jsou dlouho dost vysoko, samozřejmě, že současné situace kolem prezidenta využijí jeho protikandidáti v prezidentských volbách 2018, ale není snad podstatnější to, že se na tyto dva přišlo, že jsou jasně narušovateli politické morálky, cti a odpůrci demokratického smýšlení (což platí ale pro pana prezidenta, pro Babiše ani tolik ne)? Prostě jsou vinni a tím to hasne. 

Ano, je potřeba hledět i na to, kdo další tu takto přemýšlí.

Je třeba hledat ty, kdo narušují naší demokracii, chod našeho státu, základní principy našeho práva, kterým je Ústava ČR, kterou si nelze na základě svého názoru a přání nějak vykládat, ať je pak toto přání jakkoliv přínosné a skvělé (ono vlastně není, ale i kdyby...).

Kritické myšlení začíná být zaměňováno za přijímání lživých informací, protože "by na nich taky něco mohlo být" a "na každém šprochu pravdy trochu".

Ve velké nadsázce a trochu nevážně řečeno: pokud by měli ti zastánci současného chování Zemana zatknout ty, kteří jsou proti našemu státu a kteří jsou těmi "vlastizrádci", jak bývají zastánci EU a přívětivější imigrační politiky někdy nazýváni, pozatýkali by vlastně oni sami sebe.

Protože ústavní právo není holubník, protože nám nikdo nezalepil ústa, protože máme stále volné ruce, protože demokracie není dokonalá, ale nic lepšího se dosud nevymyslelo, protože jsme, sic drobnými, ale stále pány své země.