Sedm pádů samoty

1.     Samota člověka zahubí. Žije-li někdo navěky sám, přestává být člověkem.

2.     Chvíle samoty je, když se vám zdá, že je obloha plná ptáků. Slyšíte zpěv, svištění křídel, ale když se podíváte, nebe je prázdné. Žádní ptáci tu nejsou – to vám jen v uších doznívají zvuky z dob, kdy jste nebyli sami.

3.   Samotě jste propadli, když sedíte nad bílým papírem a trpíte, protože nemůžete přijít na to, co na něj napsat. Stránka je prázdná, stejně jako studnice vašich nápadů, jak tento stav změnit. A voda nepřitéká.

4.       Samotu zažíváte, když žijete sami v lese a nevídáte zvěř

5.    Samoto, ty jedna dvojaká bytosti! Jeden tě miluje, zatímco druhý tě nenávidí, zrovna jako si navzájem závidí ti, co tě mají a ti, co tě nemají.

6.       O samotě přemýšlí jen ten, který ji zažil. To z ní dělá unikátní věc, neboť o ostatních pocitech přemýšlí kdekdo.

7.       Samotou svět nekončí. Stejně tak jako společností nezačíná.