neděle 25. září 2016

Proč mám rád Hru o trůny



"Protože noc je temná a plná hrůz."


Pokud nemáte rádi spojlery, doporučuji vám tento příspěvek nečíst.

Jako zásadní odpůrce všeho, co je in a co čtou všichni nebo na to koukají, jsem se dlouho bránil tomu shlédnout alespoň jeden jediný díl Hry o trůny.

Všude byla slyšet ona znělka, která už mi lezla na mozek. Usínal jsem na rtech s melodií, která mi absolutně nic neříkala.

Zatímco příběh GoT (Game of Thrones = Hra o trůny) plynul vesele dál, z filmařů, kteří to točili, se stávali magnáti, jež zbožňoval celý svět. Až na mou maličkost.

Kolem mě zmateně pobíhaly davy běsnících týnejdžrů a řvaly: "Hora zabil zmiji!", "Džon Sníh je mrtvej!" nebo "Džon Sníh je zase na živu!". No, musíte uznat, že to pro mě znělo zajímavě. Stále jsem bojoval s pokušením zjistit, "jak mohl někdo obživnout", nebo "co znamená slovo 'hora' a 'zmije' v kódové řeči fantasy maniaků". A takových věcí přibývalo... a přibývalo...

"Hej, viděli ste poslední díl? Davos ví, že rudá kráva spálila princeznu!" ozvalo se někdy. A já už to nevydržel a využil nemocný týden pro shlédnutí celého toho mrtěkrutého seriálu, který ležel v ústech snad všem mým známým dlouhé roky.

60 hodin mého života strávených u seriálu. A stálo to za to. I přes mou kritickou povahu a nesnášenlivost trendů jsem podlehl onomu uchvacujícímu kouzlu GoT a začal hltat díl za dílem, absolutně závislý na své droze, kterou mi to poskytovalo.

Nejsem zastáncem přílišného násilí a erotiky v kinematografii, ale Hra o trůny si s těmito náměty hraje zajímavým a poutavým způsobem, který neurazí. Příběh je spletitý, napínavý, zvratový a pružný. Vizuální efekty se s každou sérií zlepšují a jsou pastvou pro oči, a to ať už jde o Daenerysiny draky, bílé chodce, nebo divoký oheň na Černovodě. Herecké výkony jsou někdy obstojné, jindy méně, ale nekazí to. Vyzdvihnu prvotřídního Petera Dinklagea nebo Lenu Heady, jejichž role jsou nejvíce epické ve své spirituální základně, a přesto je uměli zahrát lépe než všichni ostatní ty své. Tímto před nimi snímám klobouk.


Lena Heady jako Cersei Lannister

Peter Dinklage jako Tyrion Lannister

Epičnost tohoto opusu je majestátní. Okouzlení z tisíců dějových smyček spojené s vizuální dokonalostí, dalekosáhlým pojetím detailů a hereckou procítěností střídá napětí a překvapení z mnohých zvratů v příběhu.

Skvělá je i hudební škála. Zde jsou mé nejoblíbenější melodie, které v seriálu zazněly:



Melodie, jež v mnoha scénách doprovází Daenerysiny činy. 
Nejznámější je nejspíše z Astaporu (třetí série, čtvrtý díl).



Deště Kastameru jsou děsivým odkazem na strašné činy rodu Lannisterů.



Tato skladba je výjimečným dílem nejen díky skladatelovu umu, ale i díky zasazení do příběhu v seriálu.
Provází prvních několik minut posledního dílu (šestá série, desátý díl) a díky emoční síle událostí dostává i ona jakýsi nádech hlubokého citu. Tedy alespoň pro ty, kteří to viděli. (Na obrázku Lena Headly)


Po všech kladech je nutné podotknout, že dle toho, co se ke mně dostalo, se seriál nedrží knižních předloh G. R. R. Martina. Sám to nemohu posoudit, protože jsem knihy nečetl. Jako samostatné dílo je to ale výjimečně kvalitní, a tak je potřeba se na to dívat.

Za mě dostává Hra o trůny pět hvězdiček, i když ne 100%, protože je stále co zlepšovat. Jsem mile potěšen tím, že v podobě tohoto díla stále přetrvává v kinematografii kvalita.

A teď už si jděte pořádně užívat ven! Protože "Zima se blíží."


Zdroje obrázků: 

http://static.srcdn.com/slir/w1000-h500-q90-c1000:500/wp-content/uploads/Game-of-Thrones-Logo-e1463348181881.jpg

http://vignette4.wikia.nocookie.net/gameofthrones/images/c/c6/Cersei-lannister-lena-headey-helen-sloan.jpeg/revision/20120424220038

http://www.eonline.com/eol_images/Entire_Site/201474/rs_1024x759-140804102012-rs_1024x759-140709150338-1024.peter-dinklage-game-of-thrones.ls.7914.jpg

Žádné komentáře:

Okomentovat