Má pleť je zvrásněna odporností,
nechutným zlem času a jiných nelibostí,
piji, kouřím, muže mívám, s muži také hřeším,
často o nich i jen snívám, ulehávám, ležím.
U tradiční cigarety, kávového moku,
hnusná noc má rudé hávy, s muži lehá v boku.
U špinavých papírových plátků,
svým hnusným střevům dávám hnus na oplátku.
Existence má je na každodenním tlení,
na krvavém svinstvu, na vředech založená.
Umírám ve frašce z much a červů,
nemohu se dočkat, až maso si servu.
Rezavý nůž se již na mě chystá,
ptá se mých plic, zda má dost místa.
Však krev mi nepoteče, jen močůvka,
nechutnosti hnilob, jak plesnivá čirůvka,
již přežvykuje vypasené prase,
žvýká, žvýká a žvýká zase.
Mé nohy jsou stonky ocúnů,
otrávené nohavice ze sebe sesunu.
Mé polibky jsou jedy jak od zmijí,
ty toxiny ze sebe již nesmyji.
Chladný kov valí se stokou do zbytku těla,
tento nůž již dnes víc nenadělá.
Potopil loď, skrz na skrz prohnilou,
a námořníci plesniví vesele na smrt jdou.
Žádné komentáře:
Okomentovat