Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Podivuhodný případ Benjamina Buttona si rozhodně nedám do seznamu oblíbených filmů, ale rád se přihlásím k jeho příznivcům. Líbí se mi zvláštní podání emocionálních pochodů jednotlivých postav, a to nejen skvělé Cate Blanchett, pro jejíž lásku šel bych světa kraj, ale i naprosto úžasného Brada Pitta, jenž si vykonal další zářez v jeho úžasných hereckých výkonech. Příběh, ač je mírně táhlý a tempo často nevyvážené, nepostrádá dobré složení, poskládání jednotlivých segmentů je příjemné a přehledné. Jedna hvězda šla dolu za naprosto nezvládnutý soundtrack. Hudební nadání skladatelů nezpochybňuji, ale myslím, že tento doprovod se dal zvládnout mnohem lépe a je možná důvodem, proč film nedosáhl ještě vyšších příček. Takové dílo by si zasloužilo hudbu kolosální, nezapomenutelnou, má se vrýt do paměti kinematografie jako naprosto neocenitelný článek. Tohle filmaři nedokázali a je to škoda, protože s průměrným soundtrackem divák automaticky upadá do průměrného hodnocení celého snímku. I přes to, za mě 86%.

Napsal:

Daertelon

Zkopírováno z Československé filmové databáze

Opilá romance II

Přispěchala jsem domů, jak nejrychleji to šlo. V kolik říkal? V osm. Jsem naprosto nevzrušená, jen mi vrtá hlavou, co mi může chtít. Třeba potřebuje podepsat omluvenky do školy, prolétlo mi hlavou. Nebo pozval všechny ze souboru a já si to jen špatně vykládám. Ano, tak to bude.

Za dvě hodiny se tu má stavit a já jsem už teď utahaná jako fena. Že bych si šla ještě lehnout? Ne, moje vlasy by vypadaly jako po nacistickém kobercovém náletu a musela bych je nejméně další dvě hodiny přemlouvat, aby splaskly. Oči by se mi vypoulily a z váčků pod nimi by se staly obrovské nateklé pytle. Raději spát nepůjdu.

Na stole v kuchyni se na mě šklebí nedočtené „Karibské tajemství“ a otevřená krabička cigaret. Ano, takhle strávím následující dvě hodiny.

Co si myslím o EET

Elektronická evidence tržeb (EET) se dnes, 1. prosince 2016, dostává z velké své části do běhu. Restauratéři, kavárníci, a majitelé podobných živností budou muset každou základní jednotku tržby evidovat a okamžitě posílat do ústředního vyhodnocovacího a archivního centra v ministerstvu financí. Nejspíš.

Vzhledem k faktu, že ještě dnes diskutujeme o tom, jak EET bude fungovat a kdo všechno do ní bude patřit, zdá se mi velmi nepravděpodobné, že ke skutečnému zavedení a prospěšnosti tohoto systému někdy dojde. Ministr Babiš si ještě před několika málo dny lámal hlavu s konečným zněním zákona o EET a nechal se slyšet, že do dalšího rozšiřování působnosti EET (na začátku března 2017) ministerstvo vypracuje přehodnocení znění zákona.

Ze světa tweetů Ministerstva kultury

Že představitelé vlády twitterují, to pro vás asi nebude nic nového. Ale nahlédli jste někdy pod pokličku zdeformovaných mediálních zpráv a podívali se na ony diskutované twitterové účty? Já je sleduji pravidelně a musím říct, že mě ze všech nejvíce zaujal účet ministerstva kultury. Tady máte drobný přehled nejlepších tweetů za posledních několik měsíců:

Tweety MK si často hrají se slovy

Kdo zabil Eridana V - Pivo a šachy s velmistrem

Netrvalo dlouho a byli jsme pryč z budovy. Opět obklopeni svou stráží, na cestě k domovu. Samozřejmě jsme jeli přistavenou limuzínou, jejíž šofér nás už pěknou chvíli očekával. Byl to mladý a hezký hispánec s černými kudrnatými vlasy a krátkými vousy. Svalnaté, chlupaté paže se natahovaly k volantu, zatímco jeho výraz se měnil, čím víc jsme se přibližovali. Vozil nás často, byl neoddělitelným členem a jedním z nejlepších zaměstnanců šéfa dopravy, Carona. Nikdy nám ale neprozradil své jméno.

„Jak se máte, paní?“ zeptal se s širokým úsměvem, když jsme vstoupili do auta. Byl od přírody veselý, ale dnes se jeho štěstí Sunna nepotřebovala vystavovat. V hlavě měla tisíc a jednu myšlenku.

„Sklapni,“ odpověděla mu. „Jeď do Tiburonu.“ přikázala mu po chvíli. Auto se zhouplo a vjelo přiměřenou rychlostí do silničního provozu. Řidič nic neřekl, ani se nezeptal, proč zrovna do Tiburonu.

Opilá romance I

Křečovitě se usmívám na ošuntělé židli ve staromódně vybavené kuchyni, kouřím již čtvrtou cigaretu, hledím z okna do centra večerní Prahy a povídám si sama se sebou.

Prý Pojď na sklenku. Jo, tak to začalo. Pouhopouhé vyzvání na skleničku dobrého vína nebo aperitivu od jednoho milého a hezkého mladíka ze souboru. Kdyby mi nebylo devětapadesát, možná bych odpověděla bez zaváhání. Ale skrze můj věk jsem samozřejmě musela delší dobu přemýšlet. Hlavou se mi míhaly miriády myšlenek na nejrůznější vyústění. Nech toho, Hanko, ten kluk si chce jen popovídat. Možná má jen nějaké trable doma a potřebuje radu staré ženské. Ale co když…

Může ve svém věku vůbec pít alkohol?

Ani nevím, kolik mu je. Možná dvacet. Možná sedmnáct. Mám jít? Nemám? Proč? Kdybych tak měla nějakou kamarádku, která je schopna nad věcí přemýšlet s nadhledem a bez zbytečného kvákání nesmyslů o vysokých tóninách.

Já, svraštělá baba a jít s ním? Proklínám sama sebe, že jsem zestárla.

Nech toho, Hani, uklidni se. Nemysli na to, co chce. Nech se překvapit.

Odpověď na reakci Michala Beneše na návrh poslanců o zákonu hanobení prezidenta

Pojďme si otevřeně a bez ostychu říci, že situace s náladami ohledně prezidenta Zemana není nejmilejší. Vždyť se stačí podívat jen na internet. Kde končí prostá a zdravá provokace a lechtání státních orgánů a kde již začíná hanobení? A je tady vůbec někdo, kdo se ani jediným slůvkem, ani jedinou myšlenkou neotřel o stávající hlavu státu? Těžko takového hledat.

A přesto mi, kolego, dovolte otázku, která nejen že je na místě, ale přímo vyvstává z bahna, které média nametají na Hradní práh jako jejich protikladná projekce. Opravdu je na něm všechno tak špatně? Nestojí za to občas vypustit potřebu hledat informace v pofidérních zdrojích vlastněných zainteresovaným zbohatlíkem? Pojďme si říct, co o Zemanově morálce víme jistě.

NÁZOR: Návrh na ustanovení hanobení prezidenta ČR jako trestného činu

Je naprosto zřejmé, že i přes současnou moderní tendenci liberálního směru v politice i jakémkoliv jiném směru veřejného a soukromého života, je třeba stále ctít určité autority, neboť ty tvoří opěrný systém společnosti a vedou ji někam dál. I přes to, že již dnes není uznávána vláda pevné ruky, je dobré, pokud někdo stojí v čele a je s úctou a respektem přijímán ostatními.

Snad by se tak i samo nabízelo, aby zákony stanovily jasné hranice toho, co je ještě slušná kritika, kritika na místě a vedená lidským a slušným způsobem, a tak se zamezilo nevhodnému hanění, urážení a ponižování autority. Je potřeba, aby v současném světě, kdy všichni lidé jsou si rovni, fungovala rovná a slušná diskuze na všech úrovních společnosti i mezi nimi.